Elisabeth Murrayová

Z bezdomovkyně studentkou Harvardu – Elizabeth Murrayová a její příběh

Elizabeth Murrayová (42 let) je americká motivační mluvčí, která je známá tím, že byla schopna vystudovat Harvard, i když jí v dětství zemřeli drogově závislí rodiče na AIDS a ona od svých 15 let žila na ulici.

Bez jídla a oblečení

Liz Murray
Liz Murrayová

Elizabeth byly pouhé tři roky, když si uvědomila, že její rodiče jsou závislí na drogách. Vzpomíná, že využívali sociální dávky, aby si koupili kokain a heroin, i když ona a její sestra Lisa hladověly a neměli oblečení. Jejich rodiče byli tak zoufalí, že prodávali všechno, co mohli, za pár dolarů. Kradli dcerám peníze, prodali televizi i nábytek, aby si mohli koupit kokain. Elizabeth byla jediným členem rodiny, který měl práci. V devíti letech začala vypomáhat na benzínové pumpě.

„Bylo běžné, že jsem šla do kuchyně a viděla rodiče, jak si píchají kokain. Když skončili, na zdech zůstaly stříkance krve od toho, jak se netrefili do žil. Jedly jsme se sestrou kostky ledu, rtěnky nebo zubní pastu. V nejhorších chvílích jsme klepaly na dveře našich sousedů.“

Když jejich matka v roce 1996 zemřela na AIDS, zhroucený otec nezaplatil nájem a přestěhoval se do útulku pro bezdomovce. Sestry se tak ocitly bez střechy nad hlavou. Lisa měla možnost bydlet u své kamarádky, ale Elizabeth přes noc přespávala v metru nebo na lavičkách v parku.

Liz Murrayová

Ve škole nikdo nevěděl, že žije na ulici

Elizabeth chodila do školy často zavšivená a byla šikanována za to, že páchne a nosí špinavé oblečení. Nakonec ji vyhodili. Po smrti matky se rozhodla vrátit ke studiu.

I přesto, že jí bylo17 let, ji přijali na Akademii humanitních věd na Manhattanu. Nikdo nevěděl, že žije na ulici. Ponořila se do studia a navštěvovala tolik kurzů, kolik jen bylo možné. Navzdory skutečnosti, že neměla domov a studovala na schodištích, prospívala Elizabeth ve škole jako jedničkářka. Když nastal čas na přemýšlení o tom, co by mohla dělat dál, vybral ji ředitel spolu s devíti dalšími nejlepšími žáky na výlet do Bostonu, kde se před branou Harvardu rozhodla, že se chce stát psycholožkou. Na doporučení učitelů zažádala Elizabeth New York Times o stipendium, nabízené studentům ve špatné sociální situaci. Napsala esej na téma, jak překonává životní překážky, a okamžitě vydavatele přesvědčila, že je nabízené pomoci hodna. Díky svým excelentním výsledkům ve škole a stipendiu byla přijata ke studiu klinické psychologie. Při studiu na Harvardu se začala věnovat i komunikaci s veřejností. Pořádala besedy, kde se snažila pomoct lidem, kteří stejně jako ona měli za sebou těžkou životní cestu.

Od Oprah až k Dalajlamovi

Nyní se Elizabeth živí jako motivační mluvčí a je zakladatelkou společnosti Manifest Living, nabízející semináře pro lidi, kteří chtějí změnit své nepříznivé životní podmínky.

„Pracujeme s mládeží bez přístřeší ve věku 18‒21 let. Sdílím s nimi svůj příběh a mluvím o zneužívání, zanedbávání, smrti rodinných příslušníků ‒ o hrozných věcech, které mohou děti a dospívající potkat. Vidím útěchu v jejich očích, uvědomění si, že v tom nejsou sami, a já jsem ráda, že jim mohu nějak pomoci.“

Elisabeth Murray

Elizabeth se v roce 2003 podílela na režii autobiografického dokumentu Bez domova. Následně napsala životopisnou knihu s názvem Osudová noc, která se v roce 2010 okamžitě stala bestsellerem.

Získala cenu od Oprah Winfreyové za nejvíce motivující příběh posledního desetiletí. Dostala také možnost setkat se s Billem Clintonem, přednášela na seminářích po celém světě po boku Tonyho Blaira, Michaila Gorbačova i Dalajlámy.

Stačí uchopit příležitost

Elizabeth Murrayová se provdala za Jamese Scanlona, se kterým se seznámila na střední škole, a vychovávají spolu dvě děti.

Liz Murray

Její příběh inspiruje a motivuje lidi, kteří se potýkají s obtížemi a nepříznivými situacemi v životě. Je pro nás ostatní příkladem, že neštěstí může být proměněno v příležitost a sdílení příběhů o překonávání překážek může pomoci všem, kteří procházejí drsnými časy.

„Když se ohlédnu zpět, tak i přes všechny těžkosti necítím vztek ani hořkost. Vždy jsem věděla, že mě rodiče milují. Ale již od útlého věku jsem pochopila, že mají onemocnění, které jim brání v tom, aby mi mohli dopřát plnohodnotný život.“

Zdroje:

Sdílejte :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *