Lidé v Africe zbytečně umírají

V chudých oblastech světa je přístup k dostupné elektřině vzácný. Dvojnásob to platí pro Afriku. Často tento deficit ovlivňuje i samotné přežití tamních obyvatel. Jen v Nigérii zemře ročně 36 000 žen při porodu, a to i kvůli nedostatečnému osvětlení.

Rovněž léky, krevní deriváty a očkovací léky potřebují být v chladu, ve speciálních chladničkách. V oblastech bez proudu to má zajistit projekt Coolar. Klasická lednice napěchovaná nebezpečnými chemikáliemi rozhodně není ideálním přístrojem pro africké chudé oblasti bez přístupu k elektřině.

Berlínská myšlenka, terénní zkouška

Projekt z roku 2014 vzešel z hlavy technické chemické specialistky Julie Römerové. Römerová se na technické univerzitě specializovala na technickou chemii a navštěvovala také kurz o inovacích, které mají zabránit klimatickým změnám.

„Vždy jsem přemýšlela o nápadu, jak využít teplo pro ochlazování věcí. Hned mě napadla lednička,“ říká.

Projekt podporuje inovační iniciativa Climate-KIC, díky níž se tým rozrostl na osmičlenný.

Lednička se napájí bez kompresorů, pouze odpařováním vody, silikátovým gelem pro větší kapacitu a uzavřeným systémem, který udržuje konstantní teplotu 2 až 8 °C: přesně ideálně pro léky.

Co je nového?

• 2017 – testovací prototyp (Mini-Demonstrator) pilotně nasazen v Keni (Turkana), sklidil pozitivní zpětnou vazbu od místního personálu v zdravotnictví.
• 2019 – vzkvétající test v terénu na Tenerife. Lednice funguje zcela bez elektřiny a klidně i při venkovní teplotě kolem 36 °C udržela vnitřek pod 8 °C .
• Díky podpoře z Expo 2020 Dubai a Climate-KIC šel vývoj dolů po zemi a pomohlo to projektování „heavy‑duty“ řešením pro off-grid použití.

Jak Coolar skutečně funguje

Coolar je přesně v duchu projektů, které mění základní životní podmínky bez drahých technologií. Je jednoduchý, chytrý a lidsky přínosný.

Pomůžeme.si: co dokázalo během pandemie a kde jsme dnes

Platformu Pomůžeme.si spustili v březnu 2020 vývojáři ze studia Applifting, aby rychle propojila dobrovolníky a sociální zařízení v krizi. Už tehdy se hlásily stovky lidí denně; projekt byl součástí iniciativy COVID19 CZ a spolupracoval s řadou neziskových organizací. Do konce roku 2020 platforma uváděla, že pomohla 86 sociálním zařízením, zaregistrovala 2 607 dobrovolníků a 241 z nich našlo uplatnění. Její přínosy v praktickém dopadu tedy nejde rozporovat.

Stav 2025: Pomůžeme.si byl nástroj pro mimořádnou situaci. Veřejně dostupné stopy aktivit po roce 2021 už však nejsou (mimo historických záznamů a FB stránky projektu se zaměřením na covid). Pro aktuální zapojení proto doporučujeme kontaktovat místní dobrovolnická centra a velké sítě (ADRA, Diakonie, Charita) – viz níže.

„Jsou lidé, kteří chtějí pomáhat, jen nevědí jak. Naší ambicí bylo je rychle propojit s organizacemi,“ připomíná myšlenku projektu jeho koordinátor Tomáš Landovský (Applifting) v dobových rozhovorech.

Dobrovolnictví jako nezbytný nástroj v době personální krize

Největší poptávka je dlouhodobě v domovech pro seniory. Pomoc se hodí v kuchyni, jídelně či prádelně, ale i u přímé podpory klientů: doprovod na procházku, společné čtení, jednoduché aktivizační činnosti nebo prosté „být s někým“. Mnohá zařízení mají pro dobrovolníky jednoduché procesy a pravidla (věk, bezúhonnost, krátké zaškolení).

Jak to typicky funguje:

1. Přihlásíte se u konkrétní organizace / dobrovolnického centra v regionu (formulář + krátký pohovor).
2. Vyberete typ pomoci (společnost seniorům, doprovod, jednorázové akce, administrativní výpomoc, řemeslná pomoc).
3. Dohodnete frekvenci (pravidelně vs. jednorázově), aby klienti věděli, na co se těšit.

“Dobrovolníci jsou rádi za nabídku příležitosti se zapojit. Jsou to lidé, kteří chtějí svou pomoc nabídnout, ale nemají ve své síti potřebné kontakty, přes které by mohli svojí chuť pomáhat realizovat. Často se tito lidé registrují na více dobrovolnických portálů najednou, aby zvýšili svoje šance se někde uplatnit. Ze zpětné vazby víme, že existují lidé, kteří se díky našemu portálu “dokopali” svoji pomoc vůbec nabídnout,” vysvětluje Landovský.

Spolupráce s institucemi: co se změnilo od pandemie

V roce 2020 běžela spolupráce s Ministerstvem zdravotnictví, které agregovalo poptávky po neodborném personálu a předávalo je projektům, jako bylo Pomůžeme.si. Dnes se pozornost státu přesunula k systémovým opatřením (např. příprava zákona o sociálních pracovnících a zvyšování atraktivity profese). Krátkodobé výpadky personálu tak častěji řeší samotní poskytovatelé ve spolupráci s neziskovými sítěmi.

“Drtivá většina domovů byla ráda za možnost oslovit organizaci, která jim v případě nouze může pomoci dobrovolníky zajistit. Některé už spolupracují např. s Adrou, ale protože v průběhu personální krize často nestačí jedna organizace pokrýt všechny potřeby, domovy možnost oslovit i nás uvítaly. Z několika domovů jsme potom dostali děkovné emaily,” doplňuje Landovský.

Kde se zapojit dnes?

• ADRA je celorepubliková síť dobrovolnických center, dlouhodobé i jednorázové aktivity.
• Diakonie nabízí dobrovolnické programy v domovech, stacionářích i terénu
• Místní domovy pro seniory mají často vlastní nábor dobrovolníků a jasně popsané role (kontaktujte zařízení ve vaší městské části/okrese).
• Firemní dobrovolnictví – každoroční Give & Gain Day (Národní den firemního dobrovolnictví) nebo platforma Zapojím se propojují firmy a neziskovky po celé ČR.

Dobrovolníci nejsou „výplň směn“. Jsou to spojenci profesionálů, kteří přinášejí čas, pozornost a lidskost, a pomáhají držet služby v chodu, když se nedaří doplnit tým. V roce 2025 se vyplatí využít to, co funguje dlouhodobě a lokálně: sítě dobrovolnických center, jasné role v zařízeních a pravidelnost, na kterou se klienti mohou spolehnout.

Tuny plastového odpadu

Při úklidu nacházejí nejčastěji plastové lahve, polystyren, sklo nebo zapalovače. Hromady odpadu hyzdí nejen pláže v jihovýchodní Asii, ale i přírodní lokality v Česku. Proto Trash Hero už dávno nesází jen na samotný sběr odpadu. V Thajsku spustil program distribuce znovupoužitelných lahví na vodu z nerezové oceli.

Organizace je prodává firmám bez zisku – s podmínkou, že každé místo, které láhve prodává, musí umožnit jejich opětovné naplnění pitnou vodou. Po deseti naplněních se pořizovací cena láhve vrátí. Kromě lahví Trash Hero nabízí i znovupoužitelné nákupní tašky. Cíl? Omezit produkci jednorázových plastů, protože samotné třídění a recyklace už nestačí.

Aktuálně (2024): Trash Hero po světě distribuoval přes 111 tisíc lahví, čímž zabránil použití více než 42 milionů jednorázových PET lahví.

Neznalost místních

Dobrovolníci pocházejí z celého světa, od Austrálie po Česko. Místní se zapojují pomaleji. Jak říká spoluzakladatel projektu Jan Bareš, mnohdy je těžké vysvětlit, že plasty se v přírodě nerozloží jako listí nebo kokosová slupka. Nebo že jejich pálení škodí nejen ovzduší, ale i zdraví lidí v okolí.

Svoz odpadů z vesnic

Kromě pláží se Trash Hero zaměřuje i na venkovské oblasti, odkud je nejbližší sběrné místo často hodiny cesty. Tam plast často končí v kamnech nebo zahrabaný pod zemí. Dobrovolníci proto organizují svozy odpadu – od kol a motorek až po lodě. Obyvatelům rozdávají rukavice a pytle, aby mohli v úklidu pokračovat sami.

Trash Hero vzdělává ty nejmenší

Organizace se také zaměřují na nejmladší generaci. Připravuje programy pro děti v místních školách. Děti se účastní úklidových akcí a dobrovolníci z Trash Hero se jim také snaží vysvětlit, jaký smysl má redukce našeho odpadu a jaké má vyhazování a špatná recyklace odpadků vliv na pláže a mořské živočichy. V rámci programu Trash Hero Kids se v roce 2024 zapojilo 585 dětí a od roku 2022 už celkem 14 510 dětí po celém světě. Děti dostávají také ilustrovanou knihu, která je dostupná v osmi jazycích.

Úsilí organizace ocenila už dvakrát i thajská vláda, když Trash Hero ocenila nejprestižnější ekologickou cenou Thailand Green Excellence Award. Odpadky z pláží sice mizí pomalu, ale díky nadšení dobrovolníků se tak třeba z rezervace Koliope stal nejčistší národní park v oblasti.

Buďte odpadkovým hrdinou i v Praze

Na to, abyste se také stali odpadkovým hrdinou, nemusíte jezdit do Indonésie. Víkendových uklízecích akcí se můžete zúčastnit i v Praze.

Organizace také velmi oceňuje modré plastové tašky z Ikey. Používá je na třídění nasbíraných odpadků v rámci úklidových akcí. Tašky z Ikey jsou pevnější a dají se na rozdíl od jednorázových pracovních pytlů používat opakovaně, což přinese další úsporu plastového odpadu.

Každý může začít doma

Pokud nemáte čas se úklidové akce zúčastnit, nevadí. Začít omezovat ve své domácnosti produkci odpadu může skutečně každý bez ohledu na to, kde žije. Pro mnoho z nás už pomalu začíná být samozřejmostí, že si pořídí pěknou, opakovaně použitelnou láhev na vodu nebo chodí nakupovat se síťovkou a nekupují si pokaždé novou igelitku.

Cest, jak omezit produkci odpadu v domácnosti, je samozřejmě mnohem více, pro inspiraci se stačí podívat třeba na blog zakladatelky hnutí Zero Waste Bei Johnsson. Změny jsou to na první pohled možná malé, ale naší planetě mohou přinést velkou úlevu.

Nejlehčí elektrický board

Karbon, teflonová vlákna a váha okolo 3 kg – to je jako větší notebook nebo pár skript z psychologie na VŠ. Právě díky tomu XTND v roce 2017 lákal na „nejlehčí e-longboard“.

Nejinteligentnější

Tenhle karbonový zázrak sbírá data o jízdě a přizpůsobuje se vám. Sleduje, jak často a jak jezdíte, a podle vašeho stylu upraví chování. Přes aplikaci navrhne i trasu (hladší povrch, menší převýšení), což šetří baterii. Papírově zvládá stoupání okolo 20–25 %, rychlost až 45 km/h, dojezd cca 20 km a nabíjení do 60 minut.

Nejbezpečnější

Kluci z Ostravy si dali velmi záležet, abyste byli se svým XTND v bezpečí i v noci. Proto longboard dokáže rozpoznat, jak velká tma vás obklopuje, a v případě potřeby na sobě sám zapnout světla (přední i zadní). Ba co víc, díky dotekovým senzorům rozezná i to, jestli na něm stojíte nebo ne.

Nemusíte se tedy bát, že by longboard sám omylem vjel mezi auta. Když z něj totiž za jízdy seskočíte, sám začne brzdit a automaticky se zastaví.

Většina lidí by se bála o odcizení podobné hračky. Avšak ostravští kluci mysleli i na tuto stránku bezpečnosti. Longboard můžete jednoduše zamknout pomocí aplikace. V případě krádeže se tak nestane, že by zloděj jednoduše naskočil a ujel. A kdyby přece jen došlo k odcizení, tak s pomocí zabudované GPS svoje „prkno“ naleznete raz dva.

Žádná nesmyslná tlačítka – v jednoduchosti je krása

A jak se tedy celá tahle věcička ovládá? Nepotřebujete nic víc než malý ovladač. Na longboardu totiž nejsou žádná nesmyslná tlačítka, vládu nad ním tak máte doslova ve svých rukou.

Tehdejší cena a „crowd“ moment

V kampani běžely super-early bird od 999 USD, plánovaná maloobchodní cena pak činila 1 749 USD (cca 36 000 Kč) a web umožňoval předobjednávky. Značka si rychle získala pozornost médií i sponzorů a podporovatelů.

Stav 2025: Co z toho dnes platí?

Původní hype (2017): XTND vyrostl z českého ostravského týmu, kampaň dosáhla cíle, mluvilo se o 3 kg, rychlosti až 45 km/h a rychlonabíjení. Předobjednávky tehdy běžely i přes web.

Dnes:

• Kickstarter existuje, ale veřejné info je historické; poslední viditelné stopy aktivit jsou z roku 2021 a řada aktualizací je jen pro podporovatele. Důkaz běžného maloobchodního prodeje a doručování v letech 2022–2025 chybí.
• Oficiální web getxtnd.com stále popisuje produkt, umožňuje předobjednávky, ale informace o prodeji k dispozici nejsou.

XTND byl (a je) krásný koncept s chytrými nápady a výborným designem, který využil silného mediálního momentu. V roce 2025 s ním ale počítejte spíš jako s inspirativním milníkem vývoje chytrých e-boardů, ne jako s produktem, který dnes jednoduše koupíte. Žádné ověřené důkazy o běžném prodeji a podporovaném provozu na trhu totiž neexistují.

Zdroje

• New Atlas – původní parametry, AI funkce, cena kampaně (2017).
• Expats.cz – český kontext, maloobchodní cena 1 749 USD, předobjednávky (2017).
• Kickstarter – existence projektu, poslední veřejné stopy.
• getxtnd.com – aktuální stav webu (neaktuální texty, poslední aktualizace v roce 2020).

Jak Ecomo Bottle filtruje vodu?

Ecomo může někomu připomínat designovou termosku ozdobenou chytrým náramkem. Právě tento náramek ale dokáže rozpoznat nečistoty obsažené ve vodě z libovolného místa. Stav tekutiny jednoduše zjistíte, když s láhví zatřesete. Získané hodnoty se vám zobrazí v podobě jednoduchých nápisů (great nebo bad) na displeji. Pokud je kvalita vody opravdu špatná, stačí ji následně přefiltrovat mechanickým otáčením dna láhve.

Filtr je zhruba po třech měsících aktivního užívání nutné vyměnit za nový, na což láhev dokáže sama upozornit.

Technologické shrnutí:

• Aktivní uhlíkové vlákno k odstranění chlóru, léčiv, pesticidů a ropných látek
• Iontovýměnné vlákno k odstranění většiny těžkých kovů, včetně chrómu, olova, rtuti, mědi a kadmia
• Nanovlákenná membrána k odstranění bakterií a cyst. Test kvality probíhá zatřesením – senzor vyhodnotí zákal a teplotu a ukáže vám na displeji jednoduché „great/bad“. Čištění spustíte otočením kolečka ve spodku láhve.

Co způsobuje pití znečištěné vody?

Závadná voda dokáže nejen výrazně poškodit zdraví, ale dokonce i ohrozit člověka na životě. Při její konzumaci dochází k poškození ledvin a jater, které si se škodlivinami zkrátka nedokáží poradit. Objevit se mohou dokonce i bolesti hlavy nebo suchá kůže. Mezi nejčastější následky ale většinou patří především průjmová onemocnění bakteriálního původu, která vedou k dehydrataci organismu a při špatné lékařské péči a hygieně i k úmrtí pacienta.

Praktická termoska i fitness náramek

Ecomo byla prezentovaná jako termoska s „náramkem“, který šel sundat, nosit zvlášť a hlídat hydrataci. Sledoval cíle, navízel připomínky, ukládal historii. Aplikace měla fungovat jak na iOS, tak Androidu.

Cena a provoz (historické vs. dnešní)

Ecomo mluvilo o ceně kolem 279 dolarů za chytrou láhev a výměně filtru cca po 3 měsících / ~30 galonech – šlo ale o dobové materiály z crowdfundingové fáze. O současném prodeji a dostupnosti není nic veřejně známo.

Dnešní levnější alternativy se pohybují mezi 1000–3000 Kč, vysoce odolné alternativy jsou pak i výrazně dražší (5000+ Kč).

Crowdfunding, skutečnost, a stav v roce 2025

Kampaň získala v roce 2017 přes Kickstarter 1 667 podporovatelů a 453 107 dolarů. Následovala „InDemand“ fáze na Indiegogo.

Dnes se spotřebitelská láhev běžně neprodává; firma Ecomo komunikuje hlavně B2B řešení pro on-line monitoring kvality vody (mikrofluidika + „mini spektrometrie“).

Co koupit dnes: ověřené alternativy

• GRAYL GeoPress – láhev-čistička s rychlou „stlačovací“ filtrací. Odstraňuje viry, bakterie a prvoky. Poradí si i s chemikáliemi a kovy; lze najít v běžných prodejnách.
• MSR Guardian – purifier s certifikací NSF P248 (vyvinutý ve spolupráci s armádou USA); robustní řešení na cesty, kde hrozí opravdu špatná kvalita vody. Díky kartuši z dutého vlákna přefiltruje všechny patogeny včetně virů a bakterií.
• LifeSaver Bottle – ultrafiltrace s deklarovaným odstraněním virů, bakterií a cyst (také splňuje normu NSF P248). Je ideální pro kempování, turistiku nebo jakoukoli venkovní aktivitu, kdy potřebujete cestovat s dostatkem tekutin, ale nalehko.
• Katadyn BeFree – má velmi lehký mikrofiltr (odstraní bakterie, cysty a usazeniny), nezvládá však viry; hodí se tam, kde virové riziko není vysoké.

Malá nápověda: „filtr“ ≠ „purifier“. Pokud jedete mimo vyspělou infrastrukturu (tropy, povodně, humanitární mise), sáhněte po purifieru, který si poradí i s viry.

Myšlenka Ecomo Bottle byla krásně „po ruce“: zatřeseš, otočíš, piješ. Ecomo byl inovativní nápad, který hezky spojil senzory a filtr. V roce 2025 ale láhev nepatří mezi standardně dostupné spotřební produkty. Nicméně existují alternativy, které prokazatelně čistí i viry a jsou normálně k mání. Ať už cestujete, nebo řešíte nouzovou připravenost, klíčové je neplést si orientační indikátory (TDS/zákal) s garancí zdravotní nezávadnosti. Pro pitnou vodu platí pořád to samé: když jde o zdraví, vyplatí se ověřený purifier a selský rozum.

Navzdory tomu, že se lékaři snaží o osvětu, existují země, kde nejsou informace tolik rozšířené. Například v Indii došlo sice k nárůstu kampaní ke zvýšení povědomí, příliš velký dopad to ale na situaci v zemi nemělo. S řešením v podobě zařízení iBreastExam přišel indický zakladatel Mihir Shah (UE LifeSciences). Cílem je rychlé a dostupné vyšetření u žen, které jinak na mamograf či ultrazvuk často nedosáhnou ať už kvůli vzdálenosti, vysoké ceny nebo nedostatečné kapacity.

Prevence rakoviny na prvním místě

Zneklidňující statistiky motivovaly tým UE LifeSciences k vývoji dostupného diganostického nástroje pro všechny. Po několika letech výzkumu byl projekt schválen Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv USA (FDA).

Důležité doplnění: FDA popisují iBreastExam jako pomůcku pro dokumentaci hmatných lézí během klinického vyšetření prsu – tedy doplněk klinického vyšetření, nikoli náhradu mamografie či diagnózy.

V terénu zpřístupňuje rychlé, bezbolestné zmapování „ztvrdlých“ míst i tam, kde specialisté nejsou k dispozici. Podle firmy a nezávislých kampaní byl iBreastExam do roku 2025 použit u více než 1,2 milionu žen.

Rychlý a bezbolestný

Srdcem přístroje jsou hmatové (taktické) senzory, které byly původně vynalezeny na Drexelově univerzitě ve Philadelphii. Jde o tzv. piezoelektrické „prsty“, které měří tuhost (elasticitu) tkáně. Zhoubně změněná tkáň bývá tužší než okolí. iBreastExam vytvoří „tlakovou mapu“ povrchu prsu a pomůže tak označit, změřit a lokalizovat oblast, kterou lékař/ka hmatem vnímá. Jedno vyšetření trvá zhruba 5–10 minut, je bez radiace a bezbolestné.

Video, studie a praxe

Společnost dlouhodobě zveřejňuje instruktážní videa a shrnutí validací (ASCO, Lancet Global Health aj.). V posledních letech přibývají nezávislé studie, které porovnávají iBreastExam s klinickým vyšetřením a zkoumají jeho přínos v primární péči. Závěr se opakuje: jako nástroj první linie může zvýšit záchyt podezřelých lézí a přivést ženy včas k dovyšetření.

Zdroje:

• Studie CONCORD/ACS a další – pětileté přežití a pozdní stádia v Indii
• Oficiální stránky iBreastExam
• WHO – Breast cancer: globální odhady
• UE LifeSciences – projekt, počet vyšetřených, spolupráce na zařízení

Po maturitě nastoupila na Českou zemědělskou univerzitu. Po čtyřech letech studia ale došla k závěru, že titul není v životě to hlavní. „Rozhodla jsem se jít za svým snem,“ říká dnes. Studium ukončila a naplno se pustila do cukrařiny.

Vstává s elánem

Kromě kreativity, kterou může v cukrařině uplatnit, ji baví i její pestrost. A to i přesto, že do práce vstává o mnoho hodin dříve než většina běžných smrtelníků. A jak tedy vypadá její normální pracovní den?

„Většinou vstávám mezi třetí a čtvrtou ranní, proletím koupelnou, postarám se o psí smečku a jedu do práce. Tam si uvařím kafe a zkontroluji objednávky,“ popisuje svůj pracovní den.

Osmihodinová pracovní doba? Sci-fi

Není tedy divu, že svůj profesní život po zběhnutí z univerzity zasvětila rodinné cukrárně sídlící na pražské Letné. Pracovat v rodinné firmě považuje za výhodu i nevýhodu. „Mám sice volnou pracovní dobu, ale osmihodinová je zřídka kdy. Pro mě asi největší výhodou je, že jsem si vlastním šéfem.“

Pod jejíma rukama vznikají doslova jedlá umělecká díla – dorty ve tvaru aut, zvířat i postaviček. Na který z nich je skutečně hrdá?

„Stoprocentně jsem hrdá na motorku Yamaha XT1200ZE Super Ténéré v provedení 3D, která měla 50 cm, vážila 15 kg a byla pro generálního ředitele společnosti Shell Česká republika. Ještě dva dny před předáním dortu jsem byla v salónu Yamaha studovat a přeměřovat detaily,“ vzpomíná.

Snílek, detailista, renesanční člověk

„Přátelé o mně tvrdí, že jsem snílek, blázínek, detailista, workoholik a renesanční člověk. Vždy mě tím rozesmějí, protože jsem jen holka, která miluje svoji práci,“ říká s úsměvem.

Za poslední rok absolvovala sedm kurzů – od drátkování jedlých květin po výrobu čokoládových pralinek. Pravidelně navštěvuje semináře o trendech v oboru a účastní se veletrhů. „V září jsem byla v Mnichově, v lednu se chystám do Rimini. V cukrařině musíte držet krok – trendy se mění stejně rychle jako móda.“

Budoucnost s vůní cukru

Do pěti až deseti let chce mít vlastní cukrářské studio – místo pro výrobu dortů, focení i pořádání kurzů pro studenty. A vedle toho si přeje i rodinu. „Doufám, že budu vychovávat už třetí generaci cukrářů,“ plánuje.

Ve volném čase se věnuje své druhé lásce – koním – a péči o smečku psů. Cukrárnu, kde Miroslava Jungrová působí, najdete na www.naletne.cz.

Jestli jste vy nebo někdo z vašich blízkých v poslední době zabrousili na aktuální nabídky realit na tuzemském trhu, zřejmě jste se nestačili divit. Ceny bytů i domů rostou neuvěřitelným tempem a sehnat byt třeba v Praze nebo jiných velkých městech, aniž byste se doživotně zadlužili, se začíná stávat záležitostí pro vyvolené.

Touha bydlet ve vlastním je však vlastní i mnohým z těch, kteří na koupi klasického bytu či domku nedosáhnou. Pokud k nim patříte, čtěte dál.

TIP: Přemýšlejte o bydlení jako o službě, ne jako o nemovitosti. Kapsle může být vaše vlastní mobilní nemovitost.

Z bytu do kapsle

Nechcete platit za nájem jako za menší hypotéku, ale ani se upsat na třicet let bance? Slovenský startup Ecocapsule přináší koncept mikrodomečků, které nepotřebují připojení k sítím, a přesto dokážou zajistit plnohodnotné bydlení.

Oválné obydlí o rozměrech cca 4,7 × 2,2 × 2,5 m je určeno pro jednu až dvě osoby. Solární panely, větrná turbína, bateriové úložiště, sběr dešťové vody a čistička z ní dělají plně soběstačný dům. A protože je konstruována jako mobilní, obejdete se i bez stavebního povolení (alespoň v některých případech).

Co najdete uvnitř?

Interiér je funkční, jednoduchý a překvapivě útulný:

• sklápěcí postel (120×200 cm),
• sprcha a chemická nebo separační toaleta,
• kuchyňský kout s dřezem a varnou deskou,
• pracovní stůl,
• úložné prostory v podlaze a stěnách.

V nové generaci modelů pro rok 2025 přibyl větší vstupní portál, více denního světla, zjednodušený servis a možnost rozšíření o off-grid kancelářský modul nebo mini skleník.

Voda pod podlahou

Žádný přívod, žádná přípojka. Dešťová voda stéká po aerodynamickém plášti kapsle a shromažďuje se v 500litrové nádrži umístěné pod podlahou. Tam se mechanicky filtruje a čistí UV světlem, čímž se stává pitnou – nebo alespoň použitelnou pro běžný provoz.

Zájem roste. I v Česku

Zní to jako alternativa pro pár digitálních nomádů? Ani zdaleka. V roce 2024 Ecocapsule prodala přes 130 jednotek po celém světě, včetně několika do České republiky. Tři z nich fungují jako turistická ubytování v Krkonoších, další dvě jako terapeutické retreaty na jižní Moravě.

Slovenští architekti ze studia Nice Architects nedávno představili model Ecocapsule NextGen, který je dostupný i pro větší rodiny (model XL). Cena začíná na cca 1,4 milionu Kč (Ecocapsule Box), standardní model vyjde na 2,4 milionu Kč, prémiová XL verze přes 3 miliony Kč.

Proč právě teď?

Realitní trh v roce 2025:

• Průměrná cena bytu v Praze přesahuje 145 000 Kč/m².
• Úrokové sazby hypoték kolem 5,2 %.
• Stavební materiály zdražily meziročně o dalších 12 %.

Naproti tomu, kapsle je hotový produkt. Není závislá na místním úřadě, stavební firmě, ani developerském projektu.

Kdy se stěhujete do kapsle vy?

Ekologické. Nezávislé. Přesné. Kapsle nabízí nový způsob, jak bydlet, a možná i nový pohled na to, co vůbec považujeme za domov. Než podepíšete hypotéku na 30 let, zkuste si odpovědět na jednoduchou otázku: Potřebuju opravdu cihly – nebo jen prostor pro život?

Od jaderného odpadu k nevyčerpatelnému zdroji energie

Tým výzkumníků z Bristolské univerzity vyvinul metodu, která umožňuje přeměnit radioaktivní uhlík-14 na extrémně dlouhotrvající baterie. Tento izotop se nachází v grafitových blocích používaných v jaderných elektrárnách, kde by jinak zůstával nebezpečným odpadem. Místo toho je zapouzdřen do syntetického diamantu, který funguje jako polovodič a přirozeně generuje elektrický proud. Výsledkem je baterie, která nepotřebuje žádnou údržbu, dobíjení ani externí zdroj paliva.

Baterie s nízkým proudem, zato s neuvěřitelnou výdrží

Diamantové baterie nepracují na klasickém principu chemických reakcí, jako lithium-iontové baterie. Místo toho využívají radioaktivní rozpad, který vytváří nízké, ale stabilní elektrické proudy po tisíce let. To z nich dělá ideální zdroj energie pro aplikace, kde není možné baterie dobíjet nebo vyměňovat.

Zásadní výhody diamantových baterií:

• Životnost až 28 000 let – díky pomalému rozpadu radioaktivních izotopů mohou fungovat po celá tisíciletí.
• Bezpečnost – radioaktivní materiál je bezpečně uzavřen uvnitř diamantu, který zabraňuje úniku záření.
• Bezúdržbový provoz – baterie nemají žádné pohyblivé části a nepotřebují dobíjení ani servis.

Revoluce ve skladování energie

Využití diamantových baterií se nabízí v oblastech, kde je spolehlivost a dlouhá výdrž klíčová. A kde se tedy vlastně dají využít?

• Satelity a kosmické sondy – v extrémních podmínkách vesmíru, kde běžné baterie selhávají.
• Kardiostimulátory a implantáty – místo operací na výměnu baterií by mohl kardiostimulátor vydržet celý život.
• Vojenské technologie – senzory a průzkumné drony schopné fungovat desetiletí bez dobíjení.
• Podmořské systémy a vzdálené vědecké stanice – baterie odolné vůči extrémním teplotám a tlaku.

Aktuální vývoj: Čína už testuje komerční variantu

Původní koncept vědců z Bristolské univerzity se nyní posunul do fáze reálného testování. Společnost Betavolt představila první komerční model BV100, který kombinuje monokrystalické diamantové vrstvy a izotop nikl-63. Tento model o rozměrech 15 × 15 × 5 mm generuje 100 mikrowattů při napětí 3 V a je navržen pro aplikace v lékařství a průmyslu.

Do konce letošního roku (2025) chce firma uvést výkonnější variantu s 1 wattem výkonu, která by se mohla uplatnit v širším spektru aplikací.

Tento vývoj ukazuje, že diamantové baterie nejsou jen teoretickým konceptem, ale mohou být realitou blízké budoucnosti. Pokud se technologie podaří vylepšit a rozšířit, mohou se stát revolucí v energetice – od kosmického průzkumu až po běžné spotřebiče.

Diamantová budoucnost energetiky?

Diamantové baterie jsou fascinující ukázkou toho, jak lze přetvořit nebezpečný odpad na cenný a ekologicky udržitelný zdroj energie. Přestože zatím nejsou připravené na masovou výrobu, vývoj pokračuje a v příštím desetiletí bychom je mohli vidět v satelitech, zdravotnictví nebo vojenských technologiích. Třeba se v budoucnu dočkáme i první diamantové baterie ve smartphonech, které už nikdy nebudeme muset dobíjet.

Zdroje:

• Bristol University – Vývoj diamantových baterií
• New Atlas – Jak fungují diamantové baterie?
• OSEL.cz – Čínská firma testuje jadernou baterii, která vydrží 50 let

Díky své neuvěřitelné disciplinovanosti se Valerij Poljakov po návratu z rekordního pobytu na stanici Mir v roce 1995 udržel ve výjimečně dobré fyzické kondici. Ačkoli před ním nikdo ve vesmíru nepobyl tak dlouho, na rozdíl od některých svých předchůdců nepotřeboval nosítka a dokázal se po návratu pohybovat po vlastních nohou.

Návrat hrdiny. Nosítka nepotřeboval

Když po roce a téměř dvou měsících ve stavu beztíže stanul na zemi, dokázal jít sám, lehce podpírán. Jeho předchůdci na tom přitom byli daleko hůře, někteří museli být po přistání dokonce odneseni na nosítkách. To ovšem nebyla známka žádné fyzické slabosti, jen logický důsledek pobytu ve stavu, kde ochabuje celý organismus – nemusí totiž překonávat přitažlivost.

Poljakov, původem lékař, a tedy velmi disciplinovaný muž, ovšem proti ochabování důsledně bojoval. Na vesmírné stanici Mir denně dvě hodiny posiloval, používal speciální oblek předcházející atrofii nebo kalhoty, které zajišťovaly podtlak, a prokrvovaly tak dolní končetiny. I přes veškerou snahu nezůstalo ale ani jeho tělo bez následků. Ve vesmíru přišel o mnoho červených krvinek a hustota jeho kostní tkáně klesla o 15 %.

A jak ruského lékaře vůbec napadlo, že se podívá „do nebes“? Můžeme jen spekulovat, zda za jeho cestami ke hvězdám byla přirozená touha po poznání, která je vlastní většině lékařů, nebo třeba jeho působení v Ústavu sociální hygieny a později Ústavu lékařsko-biologických problémů, kde se zabýval extrémními situacemi a mohl se zamýšlet i nad „nadpozemskými“ otázkami.

Vesmír i pro neletce

Jeho cesta k vesmírným výpravám ale rozhodně nebyla snadná. Až do 60. let bylo nemyslitelné, aby se vesmírné výpravy účastnili specialisté jiných oborů než zkušení piloti. Díky podpoře konstruktéra Sergeje Koroljova se v roce 1964 otevřely dveře do vesmíru i pro vědce a další odborníky. Úspěšný 22letý lékař Valerij Poljakov byl sice jen mezi kandidáty a na svou první velkou chvíli ve vesmíru si ještě musel nějaký pátek počkat, i tak šlo ale o revoluci ve vesmírném cestování.

Už od roku 1967 začal Poljakov kombinovat povolání lékaře a kosmonauta. Pracoval totiž v oddělení kosmické medicíny ministerstva zdravotnictví, odkud přešel do Ústavu lékařsko-biologických problémů (IMBP). Právě tato instituce zkoumala možnosti dlouhodobého pobytu v extrémních situacích a byla mu možná inspirací pro jeho vesmírný záměr.

Přání otcem myšlenky

Od myšlenky neměl daleko k činům, a tak se brzy stal členem oddílu budoucích kosmonautů, který vznikl právě v ústavu, kde pracoval. Přestože původně zamýšlel zúčastnit se jiného experimentu, jeho nadřízený ho přesvědčil, aby se stal kosmonautem s tím, že je v perfektní kondici.

O tom, že jeho nadřízený byl dobrý prorok, svědčí několik vydařených vesmírných cest, které Poljakov později podnikl. Pravdou je, že se i přes svou více než dvě desetiletí trvající touhu dostat se do nebes ocitl ve vesmíru až v roce 1988 (do té doby byl na listinách několika expedic, ale pouze jako náhradník). Bylo mu tehdy už šestačtyřicet let, a tak je někdy s humorem nazýván kosmickým dědečkem.

Vesmírný děda

Když už Poljakov na svůj okamžik čekal celá léta, rozhodl se ho pořádně užít. Jeho první pobyt na vesmírné stanici Mir trval v letech 1988-1989 241 dní, druhý pak již zmíněných téměř 438 dnů. Jeho druhá výprava je dodnes považována za nejdelší pobyt člověka ve vesmíru.

Tak vidíte – nikdy není pozdě začít, a jestli i vy toužíte po výletu ke hvězdám, ať už v jakékoliv podobě, vězte, že vám nebrání ani věk, ani schopnosti… Stačí mít disciplínu a hlavně chtít…