Pan Schick se narodil v Iowě v roce 1877 a první zkušenosti sbíral už od šestnácti let jako vedoucí železniční tratě. V roce 1898 vypukla americko-španělská válka a mladý Jacob se rozhodl narukovat.
Sloužil poté na Filipínách a později na Aljašce. Tam bylo jeho úkolem budovat telegrafní síť. Po vyřazení z armády v roce 1910 se vrátil hledat zlato.
A právě tam také poprvé dostal nápad na elektrický holicí strojek. Podle legendy ho k tomu ponoukl fakt, že holit se tzv. na mokro s pomocí pěny a břitvy v teplotách pod bodem mrazu, které na Aljašce panují, opravdu není zrovna příjemný zážitek. Jacob Schick se tak rozhodl, že vymyslí způsob, jak to mužům na celém světě ulehčit.
Cesta k jeho vynálezu ale nebyla jednoduchá. Svůj nápad se snažil nejprve prodat přímo výrobcům. Ti však jeho poměrně obecné nákresy odmítli, a tak se do vývoje vynálezu musel pustit sám.
Potřeboval peníze do začátku, ale zároveň se nechtěl dělit o budoucí zisky s investory, protože věřil, že jeho produkt bude slavit veliký úspěch. Rozhodl se tedy pro poměrně zajímavý mezistupeň.
Žiletkové holicí strojky té doby totiž byly poměrně primitivní a výměna žiletky nebyla otázkou vteřiny jako dnes. Navíc jste museli použitou žiletku vyjmout z pouzdra a tu novou tam zase nasadit. Asi netřeba říkat, že se u toho mnozí často pořezali.
Schick přišel se zlepšovákem, který podobným úrazům zamezil. Projevily se jeho armádní zkušenosti a vymyslel zásobník na žiletky, které se tak daly vyměnit, aniž byste na ně museli sáhnout.
Foto: www.randomhistory.com/shaving-history.html
V USA pak byla tato holítka velice populární asi až do osmdesátých let a i dnes se tam ještě dají koupit, a to dokonce i pod značkou Schick. Firmu ale téměř okamžitě prodal, aby získal finance na vývoj elektrického strojku.
Ten pak po mnohých peripetiích uvedl na trh v roce 1929. Ti znalejší historie asi už vědí, že zrovna tohle datum nebylo nejšťastnější, protože právě v onom roce došlo ke krachu na burze a začala Velká hospodářská krize.
Schickův přístroj byl navíc veliký a špatně se ovládal. Šlo vlastně o motor propojený s holicí hlavou pomocí kovového kabelu. Byl to z obchodného hlediska docela propadák.
Schick a jeho žena si museli vzít hypotéku na svůj dům, což znamenalo, že by v případě neúspěchu přišli o střechu nad hlavou. Jiný způsob, jak udržet společnost nad vodou, ale nebyl. Riziko se nakonec vyplatilo.
Na trh byl uveden holicí strojek, který měl motorek zabudovaný v těle, a dal se tak snadno ovládat jednou rukou.
I přes stále poměrně špatnou ekonomickou situaci se ho do roku 1937 prodalo víc než půl druhého milionu kusů.
V tom roce ale také pan Schick zemřel, a to právě ve chvíli, kdy se jeho firma opravdu rozjela. Nic to ale nemění na tom, že nakonec uspěl. Od prvního nápadu do obchodního trháku to trvalo asi čtvrt století, což by asi mnohé odradilo, ne tak Jacoba Shicka.
Byl ochoten prodat jiný vynález, který už slušně vydělával. Byl ochoten riskovat i svůj vlastní dům. Tak moc svému vynálezu věřil. Asi ne každému začínajícími podnikateli je radno doporučovat, aby zastavil dům, ale ta vytrvalost je i tak svým způsobem následováníhodná.
Napsat komentář