EUC models

Elektronické jednokolky pro manažery

Segwaye všichni známe. Jezdí na nich turisti, lidi si na ně stěžují a značky ježdění na nich v centru zakazují. Ale teď mají i své nástupce, chytré jednokolky.

Pod jednokolkou si většinou představíme cirkus, kde se na ní snaží nějaký akrobat jezdit a držet rovnováhu. Tohle už v moderních technologiích neplatí. Podobně jako u Segwayů v sobě mají gyroskopickou jednotku, která udržuje váhu za nás. Jsou i podobně rychlé, ačkoliv většinou jsou jednokolky považované za rychlejší. Tím ale jejich podobnost končí.

Složitější učení

Segwaye byli zakazovány z důvodu možného nebezpečí zranění, je proto pochopitelné obávat se stejného nebezpečí i u jednokolek. Rozdíl je ale v tom, že na Segway si stačí stoupnout a hned jedete, ale u jednokolky vám několik hodin trvá, než se na ní naučíte. Až když se vám na ní podaří plynule jezdit a zatáčet, už jste zdatnějším řidičem a snad nikoho nezraníte.

Moderní jednokolky nepotřebují řídítka, což je zezačátku problém. Máme potřebu mít nějakou oporu, a tak se začátečníci aspoň zezačátku drží zábralí, zdi anebo jakékoliv kolemjdoucí osoby. Zatáčíte, zrychlujete a zpomalujete pomocí nohou. Stačí o trochu víc nohou zatlačit dopředu a už zrychlujete.

Paradoxem přitom je, že i když se tohle naučíte, musíte se pořádně rozjet, aby gyroskop v zařízení dobře pracoval a držel rovnováhu. Je to jako s kolem, když nejedete, tak taky padá. S tím jsem měla právě u jednokolky problém i já. Moje začátky proto vypadaly tak, že jsem jezdila dokola na parkovišti a držela se za triko bratra, který vedle mě chudák musel běžet, protože jsem se bála ho pustit a pořádně se sama rozjet.

Podle mého bratra trvá naučit se jezdit na jednokolce zhruba čtyři hodiny, aspoň tak dlouho se to učil on. Já jsem ale náročná a po kamarádce jsem chtěla, aby to zvládla za hodinu. Celkem třikrát spadla a dva její pády jsem zvládla zachytit ve videu.

Oblíbená doprava manažerů

Možná jste jednokolky viděli už dřív. Populární jsou hlavně mezi manažery, kteří na nich jezdí třeba zrovna do práce. Je to pro ně mnohdy snazší než jízda autem. Můj bratr například jezdil na jednokolce do práce z toho důvodu, že pro jejich firmu měli jen pět parkovacích míst. Raději je přenechával těm, kteří do práce jezdí z okolí Prahy, a sám jezdil do Karlína z Holešovic na jednokolce.

Budoucnost městské dopravy?

Jezdí se na nich rychle, plynule a jsou ekologické. Proč bychom měli ještě chodit po městě pěšky? Proč jezdit autem a trčet v zácpách nebo na semaforech? Proč se mačkat v tramvaji nebo metru? Jsou tyhle jednokolky a Segwaye vozidly budoucnosti?

Možné to je, ale právě čelí dvěma překážkám. Jedním z nich je nařízení zakazující „osobní přepravní prostředky“ v Praze. Původně zahrnovali jen Segwaye, ale spadají pod ně i jednokolky. Vyvolalo to mnoho debat. Podle některých nemají na chodníku vedle chodců, co dělat. I v zahraničí jsou na tom podobně, evropské země je většinou na chodníky nepouštějí.

K tomu se vyjadřoval ve svém komentáři i šéfredaktor Forbes Petr Šimůnek, kde jejich zakazování kritizoval.

„Vymysleme pro ně pravidla. Patří do města stejně jako auta či kola. A netvařme se, že je dobré zakázat jeden druh podnikání nebo dopravy jenom proto, že nevíme, co s ním.“

My jsme si s tím moc velkou hlavu nedělaly a stejně jsme natáčely video v místech, kde bychom neměli. Naštěstí policie nešla okolo.

Ale i kdyby se ta pravidla vymyslela, ohledně jednokolek by nastal další problém. Tím jsou finance. Smutnou stránkou je, že ačkoliv je cool jezdit po Praze na jednokolce, cenově se pohybují od 10 000 po 30 000 korun. To je důvod, proč jsou tak oblíbené mezi manažery. My ostatní, kteří na ně zatím nemáme, můžeme doufat, že jejich ceny půjdou dolů.

Zdroje

Sdílejte :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

X