„Zmatená výzvou jsem plast viděla všude. Vlastně on byl všude.“ – jak vypadá den bez plastu

Plasty patří do našeho běžného a každodenního života. Jen stěží si bez nich dokážeme představit den. Aby ale vůbec mohl tenhle materiál vzniknout, je potřeba přeměny ropy a dalších chemických látek. Při výrobě však vznikají toxické plyny a další nebezpečné látky pro náš život i planetu.

Například sáček, do kterého si běžně dáváme ovoce a zeleninu, se rozkládá 25 let. Kelímek na kávu nebo od jogurtu se rozkládá 70 let. A taková obyčejná PET lahev se rozloží až za 100 let. Takže už teď je mi jasné, že lahev, ze které piju, bude „žít“ delší dobu než já.

Amálie Knotová, studentka a redaktorka webu Starty.cz, si dala výzvu – den bez plastů. I když den má jen 24 hodin, plast nad Amálkou vyhrál na plné čáře.

Proč ses rozhodla vyzkoušet si den bez plastů?

Popravdě mi to prostě nařídili ve škole. Ale rozhodně to byla dobrá zkušenost a samotnou by mě to asi nikdy nenapadlo.

Jak tedy začal tvůj velký den?

Ráno jsem se probudila s heslem: Plast je můj nepřítel. A hned při vypínání budíku to bylo 1 : 0 pro plast. Cestou do koupelny jsem šla po podlaze z PVC, tudíž další plast. Rozsvítila jsem si v koupelně a sedla jsem si na toaletu. A jen za těch pár vteřin plasty vedly 4 : 0. Podlaha, vypínač a prkénko. Dál byl na řadě plastový kartáček. Po něm přišel další a mnohem větší problém. Líčení. Používám jednu šminku v plastové trubičce za druhou. V tu chvíli jsem to raději přestala počítat.

Tak už jsi měla za sebou ranní hygienu. Přišlo vyrovnání?

Bohužel. Z koupelny jsem se přesunula do kuchyně a uvažovala jsem, jestli vůbec budu v ten den jíst. Marně jsem se snažila v lednici najít cokoli, co by nemělo plastový obal. Našla jsem marmeládu ve skle. Z chlebovníku z keramiky jsem si vzala chléb, který jsem nakrájela na dřevěném prkénku. S rukojetí na noži jsem měla smůlu, ale v kuchyni to nebylo tak hrozné jako v koupelně. Zmatená, skoro až zdegenerovaná, výzvou jsem plast viděla všude. Vlastně on byl všude. Klávesnice na notebooku, propiska, desky na papíry, kreditní karta, kryt na mobil, sedáky v tramvaji, židle ve škole, a tak dále. S velkým zklamáním z nesplněné výzvy jsem večer ulehla do postele.

Jaký pro tebe měla výzva den bez plastu přínos?

Zjistila jsem, že v dnešní době se opravdu nedá sáhnout snad na nic, co by neobsahovalo plastové částečky. Uvědomila jsem si, že výzva bez přípravy by se dala dodržet jedině tak, že bych strávila celý den v přírodě.

Co bylo na tom dnu nejtěžší?

Uvědomit si, jaké všechny plasty denně používám. Protože člověk si to normálně neuvědomuje, ale když nad tím začne přemýšlet, je až šokovaný, jak je vlastně na plastu závislý. Stále se jenom mluví o PET lahvích, kelímcích, sáčcích, ale ono je toho mnohem víc. Polyester je skoro v každém oblečení. Jenom když jde člověk na záchod, tak použije plast. I když se chce člověk najíst a vzít si něco z lednice, tak opět přijde do styku s plastem. Nejenže obsah v lednici tvoří hodně plastů, lednice sama o sobě je z tohoto materiálu. Není to jenom o těch malých a jednorázových plastech, ale i o těch větších.

Posunula tě někam tahle zkušenost?

Určitě ano. Uvědomila jsem si, že je to materiál, na kterém jsme opravdu závislí. Ale pokud má člověk touhu a chuť, jde žít i bez něj. Ale nejde začít takhle žít ze dne na den. Chce to přípravu a postupnou „proměnu“. Člověk si musí zjistit, co všechno se dá nahradit a čím. Například kartáček na zuby se dá vyměnit za kartáček dřevěný nebo bambusový. Místo PET lahve můžu používat lahev skleněnou.

Začneš od teď víc přemýšlet nad tím, co používáš?

Já jsem se už předtím například snažila omezit plýtvání plasty a odpadem celkově. Třeba tím, že mám klasickou PET flašku, kterou používám půl roku, rok, prostě dokud je použitelná. Všude si ji beru s sebou a jen si ji doplňuji. Nikde si nekupuji nové a nové. Jen si tu starou vždy z hygienických důvodů opláchnu a když už usoudím, že je nepoužitelná, pořídím si novou. Například i příbory si vždy nosím v kabelce. Když mi někde chtějí nabídnout plastový příbor, tak vždy odmítnu, protože mám svůj. Je sice taky z plastu, ale používám ho pořád dokola. Aspoň tím se snažím životnímu prostředí ulevit.

Kdyby se každý alespoň takovými malými krůčky snažil planetě ulevit, plasty by rozhodně nebyly tak velkým strašákem. Uvidíme, kdy a s jakými kroky se přijde, aby se tenhle celosvětový problém vyřešil. Spíš si ale můžeme položit otázku, jestli je to vůbec možné…