Jaroslav Heyrovský_Česká televize

Váhavý český střelec, který neváhal – Jaroslav Heyrovský

27. března 2022 uplynulo 55 let od smrti jednoho z největších Čechů, vynálezce polarografie a nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského. Pojďme si připomenout, čím vším byl tento neobyčejný muž výjimečný. To, že byl spolužákem jiného velkého Čecha, spisovatele Karla Čapka, je jen kapkou v moři zajímavostí, které se s jeho životem pojí.

Lidem narozeným v období mezi koncem listopadu a prosince se často říká váhaví střelci. To proto, že osoby ve znamení Střelce jsou podle některých výkladů horoskopů považovány za nerozhodné, které příliš slibují a nejsou schopné závazky plnit. Jaroslav Heyrovský, který podle hvězd ke Střelcům také patřil, se ovšem těmto předpokladům vymykal.

Narodil se v prosinci roku 1890, tedy ve stejném roce jako jeho pozdější spolužák z Akademického gymnázia, Karel Čapek. Vyrůstal spolu se třemi sestrami a jedním bratrem v rodině profesora a rektora Univerzity Karlovy, Leopolda Heyrovského.

Jaroslav Heyrovský_"Ukáčko" mu bylo málo.
„Ukáčko“ mu bylo málo.

Po gymnáziu a studiích na „otcově univerzitě“ odešel na londýnskou University College. „Karlovka“ mu snad nestačila? Opravdu ne. Heyrovský byl náročný a úroveň přednášek o chemii, fyzice a matematice v Rakousku-Uhersku podle něj tehdy nebyla ve srovnání s Anglií valná. V Londýně si ale přišel na své. Přednášel mu tu totiž třeba Sir William Ramsay, který v roce 1904 obdržel Nobelovu cenu za izolaci vzácných prvků ze zemské atmosféry. Heyrovský si ho zřejmě vzal za vzor a o 55 let následoval.

Nobelovský vytrvalec. Po osmnácté to vyšlo!

Po dokončení postgraduálních studií odešel do Innsbrucku, kde během první světové války působil jako zdravotník. V roce 1922 objevil polarografii, metodu, která se používá k měření elektrického proudu procházejícího rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Za tento objev a pozdější rozpracování analytické polarografické metody byl celkem 18krát nominován na Nobelovu cenu, kterou v roce 1959 konečně obdržel.

Jaroslav Heyrovský_Archiv MÚA AV ČR
Jaroslav Heyrovský, Zdroj: Archv MÚA AV ČR

Jaroslav Heyrovský kolaborantem?

Po válce byl proto obviněn z kolaborace, k čemuž přispělo i jeho členství ve Svazu pro spolupráci s Němci, nikdo mu ji však neprokázal a na jeho stranu se přidali i někteří jeho studenti. On sám, na povrchu racionální vědec, uvnitř ale citlivý člověk (a opravdu snad trochu střelec) později připustil, že se možná dopustil morální chyby.

„Když jsem setrvával za německé okupace ve svém ústavu, činil jsem tak v zájmu české vědy a neuvědomoval jsem si, že by toto jednání mohlo být závadné z hlediska národního a stavovského. Nyní však, když většina mých kolegů a přátel toto moje jednání neschvaluje, uznávám sám, že nebylo zcela správné a mrzí mne, že jsem tak jednal,“ napsal po válce v dopise adresovaném vedení Akademie věd.

Od konce 20. let působil po vzoru otce na Karlově univerzitě jako profesor a přesto, že během Protektorátu byly univerzity zavřené, se mohl v chemickém a fyzikálním ústavu při UK věnovat vědecké práci.

Vědecké práci se věnoval i po válce. Na začátku 50. let spoluzaložil Polarografický ústav, který vedl do roku 1963, kdy odešel do důchodu. O čtyři roky později zemřel v sanatoriu na Smíchově. Na jeho vědeckou činnost navázaly obě jeho děti, které se věnují přírodním vědám. Jedno z nich slavný otec pojmenoval po svém ještě slavnějším předchůdci, anglickém fyziku a chemiku Michaelu Faradayovi. Tak třeba se dočkáme další Nobelovky…

Zdroje

Sdílejte :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

X