Nicholas McCarthy se narodil bez pravé ruky, vyrůstal v Surrey, miluje jídlo a snad odjakživa chtěl být šéfkuchařem. I přes svůj handicap byl prvním dítětem ve své ulici, které se naučilo jezdit na kole. Ve škole se šikaně bránil smyslem pro humor, nikdy své postižení nevnímal jako přítěž.
Ke klavíru ho přivedla kamarádka, sama velmi úspěšná klavíristka. Nejdříve se učil hrát sám pro sebe, pak ji viděl vystupovat na koncertech, a tak se rozhodl, že zanechá kuchařské školy a stane se klavíristou. V patnácti letech Nicholasovi ředitelka specializované klavírní školy sdělila, že nikdy nebude úspěšný, protože je s jednou rukou k ničemu. Zmýlila se. Bez problémů byl přijat na Royal College of Music v Londýně jako první jednoruký pianista. V srpnu roku 2014 vystupoval jako host moderátora BBC Proms v televizním vysílání BBC Four.
Nicholasovi stále chodí nabídky na účast v show Británie má talent, ale nikdy je nepřijme. Raději si vybírá klasické koncerty a kabarety. Jak sám říká, nikdy by ho neoslovil maltský předseda vlády s žádostí o soukromé vystoupení, kdyby byl jen „další televizní hvězdou”.
„Nikdy jsem necítil potřebu někomu konkurovat, bere to lásku k hudbě. Je štěstí, že mám úspěšnou kariéru, aniž bych musel vystupovat v soutěžích.”
Má za sebou vydání prvních dvou alb, které se jmenují Sólo a Ozvěny. Obě alba jsou skvělými momentkami z jednorukého hraní na klavír, obzvláště je hrdý na repertoár z Ozvěn, kde hraje především vlastní přetransponované verze Bacha a Rachmaninova.
„Nejvíce mě ve skádání hudby inspiruje argentinská koncertní pianistka Martha Argerich.”
Kromě nejpamátnějšího výkonu při slavnostním zakončení paralympijských her v roce 2012, kde s Britským orchestrem a skupinou Coldplay ztvárnil paralympijskou hymnu před půl miliardou diváků z celého světa, s láskou vzpomíná na své první turné po Jižní Koreji.
Nicholas velice dbá na zdravý životní styl, který je pro něj zásadní, jelikož musí mít sílu a výdrž, aby zvládl pokrýt klavír pouze jednou rukou. Výjimečný je také v tom, že na koncertech hraje až 90minutové recitály, což je průměrně o 30 minut déle, než je obvyklé. Naučit se skladbu trvá různě dlouhou dobu. Někdy se kus naučí za několik dní nebo týdnů, jindy je to záležitost na 6 měsíců. Záleží na jeho náladě a také na lásce k dílu, které se učí.
„Bohužel mám velkou tendenci přibírat na váze, takže čas od času držím přísnou dietu po dobu několika měsíců, kdy kompletně změním svůj jídelníček a jím jen biopotraviny. Zjistil jsem, že takovéto střídání mi pomáhá zbavit se přebytečného tuku a jsem víc fit.“
Nicholas má rád filmový průmysl, proto často chodí do kina jako neprofesionální kritik. Miluje interiérový design, a tak se pravidelně u sebe v domě věnuje nějakému architektonickému projektu.
„Zbožňuji ticho. Často jezdím dlouho autem na různá místa, ale nikdy jsem neměl rádio. Mám za jízdy rád kllid na přemýšlení.”
Jako nadšený zastánce charitativních organizací zastává post Patrona v EDRIC (Evropské referenční informační centrum pro tělesně postižené). Je také velvyslancem mezinárodního sdružení jednorukých muzikantů. Spolupracuje společně s dalšími charitativními spolky, včetně The Tadworth Children’s Trust, přední britskou charitou pro děti s mozkovými poraněními.
Napsat komentář