Zelenina

Zahrady červeného jetele: Francouzská vesnice se snaží o potravinovou soběstačnost

Ungersheim leží v Alsasku, tedy oblasti Francie sousedící s Německem. Z dálky vypadá jako každá druhá místní vesnice s typickými hrázděnými stavbami obklopenými asi 40 hektary polí. Když ale přijdete trochu blíž, zjistíte, že na zemědělských pozemcích patřících obci nerostou monokultury řepky ani pšenice, ale zahrady se zeleninou zásobující celou vesnici.

Zahrady červeného jetele

Obecní rada se rozhodla omezit pěstování monokultur v roce 2012. Obec založila zelinářskou farmu Jardins du trèfle rouge (v překladu Zahrady červeného jetele) a ta každý pátek nabízí své zboží na zeleninových trzích před místní radnicí. Práci zde našlo 25 lidí a roční produkce zeleniny je kolem 30 tun za rok. Na farmě nepoužívají žádnou zemědělskou techniku, orají párem koní a hnojí pouze přírodními materiály.

Zahradník

Zelenina do škol a místní měna

Zeleninou zásobuje také místní školní jídelnu. Ta vaří nejenom pro školu v Ungersheimu, ale i pro ostatní školy v blízkém okolí. Obec se rozhodla vařit pro školáky z biopotravin už v roce 2009, od roku 2014 ale děti mají na talíři biopotraviny, které vyrostly přímo v místě jejich bydliště. Obecní rada se snaží povzbudit i ostatní obyvatele vesnice, aby si nakoupili potraviny vypěstované doslova za humny, a to nejen pravidelnými trhy pořádanými na náměstí, ale také zeleninovými koši, které pracovníci zahradnictví dodávají domácnostem a okolním vesnicím.

Zahrady
Obec zaměstnává na farmě dobrovolníky, kterým výměnou za odvedenou práci nabízí ovoce a zeleninu za sníženou cenu.
Měna
Od července 2016 také místní mohou využít speciálně zavedenou měnu nazvanou radis. Ta jim umožní nakoupit zeleninu levněji, než kdyby platili eurem.

Těžba potaše už je minulostí

Celý projekt sahá mnohem hlouběji do minulosti, konkrétněji do devadesátých let, kdy se obec rozhodla obnovit oblast poničenou těžbou potaše. Potaš neboli uhličitan draselný je jednou z nejdůležitějších minerálních surovin vůbec a v minulosti se ve velkém těžila právě v Alsasku. Mimo jiné se využívá ve sklářském průmyslu a při výrobě umělých hnojiv.

Vedlejším produktem při těžbě je ovšem velké množství chloridu sodného, který má negativní dopady na životní prostředí. Kromě obnovy krajiny a potravinové soběstačnosti se ale postupně ukázaly i další výhody projektu. Mezi nejzajímavější patří skutečnost, že staří lidé nemusí za nákupy složitě cestovat do města, ale snadno si nakoupí přímo v místě svého bydliště.

Zdroje:

Sdílejte :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *