Nad hladinou pod hladinou – Robert Fulton

Hrdina dnešního příběhu se proslavil především jako vynálezce, či přesněji řečeno jeden z vynálezců parníku. Ostatně o mnoha vynálezech té doby se dá říci, že otců bylo víc, a parník nebyl výjimkou. Robert Fulton ale úspěšně uvedl do provozu první komerčně provozovaný parník, který vozil cestující mezi New Yorkem a Albany. Nás ale dnes paradoxně nebude zajímat tento jeho známý a asi nejvýznamnější úspěch, ale jeho vynálezy a projekty méně úspěšné. Pan Fulton totiž v sobě spojoval vynalézavost vědce a prohnanost obchodníka. I když ne vždy dokázal na svých nápadech zbohatnout, jeho přístup je v mnohém inspirující. Ale od začátku.

Robert Fulton jako malíř i vynálezce

Robert Fulton se narodil irským imigrantům v Pensylvánii v roce 1765, tedy ještě před tím, než se Spojené státy staly nezávislé na Británii. Jeho otec vlastnil farmu, o kterou ale rodina brzy přišla, a musela se přestěhovat.

Mladému Robertovi se dostalo domácího vzdělání a později chodil do školy zřízené místními Kvakery. Přestože byl poměrně zdatným umělcem a obstojně maloval, jeho nejslavnější výkresy jsou ty technické. V roce 1787 přesídlil do Londýna, kde se sice snažil nějakou dobu prorazit jako malíř, ale nakonec to v roce 1794 vzdal a soustředil se na návrhy a stavbu plavebních kanálů.

Nákladní doprava

Hlavním předmětem jeho zájmu byly především plavební komory vyrovnávající sklon terénu. Musíme si uvědomit, že v té době ještě neexistovala železnice, a tak byly vnitrozemské plavební kanály tím nejrychlejším a nejlevnějším způsobem nákladní dopravy.

Koneckonců i v naší zemi máme několik příkladů tohoto dnes už pozapomenutého způsobu přepravy. Ze stejné doby pochází například Schwarzenberský kanál pro splavování dříví. V té době se Fulton začal živě zajímat o možnost parního pohonu lodí, které se kanály plavily.

Patenty a vynálezy

Krom toho se ale zajímal i o další technické vymoženosti, například získal patent na podvodní bagr na stavbu kanálů. V té době ale také zuřily války mezi revoluční Francií a zbytkem Evropy, které dnes souhrnně označujeme jako války napoleonské. Fulton se v roce 1797 přesunul do Paříže a tam začal pracovat na projektu, který měl Francii pomoci vyrovnat převahu britského námořnictva, na ponorce.

V našem cyklu už vyšel článek o Corneliu Drebbelovi a jeho ponorce, ale mnozí za první skutečně prakticky použitelnou ponorku považují právě až Nautilus Roberta Fultona. To hlavně proto, že na tehdejší dobu byly výkony Nautila opravdu nadpozemské. Při rychlostním testu na zhruba 110 metrů porazil Fultonův stroj poháněný dvěma muži loďku s dvěma veslaři o dvě minuty. Navíc se dokázal ponořit do hloubky přes sedm a půl metru a vydržet tam přes hodinu.

Fulton k ponorce navíc vyvíjel i torpédo, což tehdy byla spíše jakási podvodní mina, kterou by ponorka připevnila k trupu nepřátelské lodi a poté odplula pryč.

Ponorka Nautilus

Nautilus byl i nebyl úspěch. Francouzské námořnictvo koncept nakonec odmítlo. Z našeho pohledu nejzajímavější je ale způsob výplaty odměny, jaký vynálezce navrhoval.

Fulton své ponorce tak věřil, že Francouzům nabídnul, aby ho vypláceli jen dle toho, kolik britských obchodních lodí se jeho stroji podaří potopit. K bojovému nasazení však nedošlo. Fulton nakonec vydělal jinak, když mu Britové v roce 1804 nabídli osm set liber (což bylo tehdy jmění), aby postavil ponorku pro ně.

Jenže tady mu nepřály dějiny. Britové, kteří se obávali případné invaze Napoleonovy armády, se vítězstvím admirála Nelsona v bitvě u Trafalgaru uklidnili, a ponorka tak najednou byla zbytečná. Zklamaný Fulton se vrátil do Ameriky, kde v roce 1807 spustil na vodu parník Clermont, který mu vydělával peníze.

Až do konce života však nadále pracoval na konceptu ponorek a podvodních min. Paradoxně je považoval za tak strašlivé a ničivé, že měly válku na moři v podstatě znemožnit.

Fultonovo odhodlání a víra ve vlastní nápady jsou inspirativní i pro dnešní inovátory. Krom toho měl s výjimkou ponorky skvělý odhad na to, po čem bude na trhu poptávka. Stavba kanálů a vnitrozemská lodní přeprava v té době ve Spojených státech zažívaly skutečný rozkvět. Těžko říct, co vše mohl Fulton ještě dokázat, kdyby mu osud vyměřil více než jen 50 let života.