Letem světem – Howard Hughes

Narodit se bohatým rodičům je životní výhra. Můžete k tomu přistoupit jako mnozí dědicové rozsáhlých rodinných majetků a vlastně v životě nedělat nic. Další populární variantou je ze sebe udělat hvězdu bulváru, protože mnoho lidí zřejmě zoufale touží přečíst si, jak si žije zlatá mládež, i když často jen proto, aby si na ty „spratky“ mohli zanadávat.

Případně pokud máte obchodní talent, můžete jmění rozmnožit. Tou poslední cestou se vydal i hrdina našeho dnešního příběhu, Howard Hughes. Ano, ten Hughes, kterého hrál Leonardo DiCaprio ve slavném filmu Letec. Ten, jehož nespokojenost „nakopla“ motory dalšímu leteckému pokroku.

Letec Howard Hughes

Hughesův život by vydal na román a v lecčems připomíná nekonečnou telenovelu. Rodiče mu zemřeli v poměrně mladém věku, matka v jeho sedmnácti a otec v jeho devatenácti letech.

V životě přežil čtyři letecké havárie, z toho tři za okolností zdobících hrdiny televizní seriálů – jednu utrpěl při natáčení filmu, jednu při pokusu překonat rychlostní rekord a jednu při testovacím letu prototypu letadla vyvíjeného jeho firmou. V životě byl režisérem, letcem, obchodníkem s realitami, většinovým vlastníkem aerolinek i firmy na výrobu letadel a snad jen Bůh ví, čím vším ještě.

Je tedy jasné, že na dvou stránkách lze těžko popsat, v čem všem tento pozoruhodný muž vynikal. Soustřeďme se proto hlavně na to, v čem možná nejvíc změnil svět, co bylo jeho největší vášní a co ho, jak už jsme zmínili, čtyřikrát málem stálo život – létání. Hughes se začal učit létat už ve svých 14 letech. Jelikož se narodil v roce 1905, byl letecký průmysl i přes značné pokroky během první světové války vlastně pořád ještě v plenkách. Létání bylo pořád extravagantní a nebezpečné.

Jelikož krom létání samotného projevil Howard i nadání pro matematiku, strojařinu a obchod a jelikož měl dost kapitálu, který zdědil po rodičích, založil společnost na stavbu letadel. Založil ji v roce 1932 a již v roce 1935 postavil svůj první přelomový letoun, závodní stroj Hughes H-1.

Ten využíval tehdy stále ještě poměrně nové technologie zatahovatelného podvozku a jako první měl podvozek zatažitelný kompletně. Také jako první využil takzvaného zápustného nýtu, díky čemuž byl povrch letadla hladký. To nejenom lépe vypadá, ale i významně snižuje aerodynamický odpor.

Už v září roku 1935 v něm ustanovil nový rychlostní rekord a o dva roky později v rekordně krátkém čase absolvoval transkontinentální let z Los Angeles do Newarku v New Jersey. Dnešní tryskové dopravní letouny tuto trasu sice zdolají asi o dvě a půl hodiny rychleji, ale v té době to byl skutečný výkon jak rychlosti, tak vytrvalosti.

Vývoj dopravního letadla

Hughes měl ale prsty i ve vývoji dopravního letadla, které pomohlo z dopravního létaní po druhé světové válce udělat výnosný obchod. V roce 1937 se totiž stal většinovým akcionářem aerolinek Trans World Airlines. Zkratku TWA si možná někteří i pamatují, protože tyto aerolinky fungovaly až do roku 2001.

Dle amerických zákonů ale nemohl jako majitel letecké dopravní společnosti zároveň vyrábět dopravní letadla. Obrátil se tedy na firmu Lockheed, kde měl pár známých, a dal jim za úkol vyvinout dopravní letoun s do té doby nevídanou kapacitou, rychlostí a doletem. Zkrátka nebyl spokojený s vrcholem tehdejší nabídky, strojem Boeing 307 Stratoliner.

Ten byl sice sám o sobě převratný, protože nabízel jako první dopravní letoun přetlakovou kabinu, jenže pro Hughese byl příliš pomalý, měl malý dolet a vešlo se do něj jen málo pasažérů. Lockheed Constellation, který vzlétl jen pět let po Stratolineru a v jehož vývoji měla společnost TWA velké slovo, překonával svého konkurenta ve všech těchto ohledech.

Byl rychlejší o 200 kilometrů v hodině, dolétl o 6000 kilometrů dál, což byl skoro trojnásobek toho, co zvládl Stratoliner, a uvezl i o sedm pasažérů navíc. Byl tak dobrý, že i když to byl stále ještě vrtulový dopravní letoun, vyráběl se až do roku 1958, tedy ještě šest let po zavedení prvního tryskového stroje.

Peníze nejsou všechno

Můžete si myslet, no jo, ono je to snadné, když má někdo peníze. To máte jistě pravdu, ale v případě Howarda Hughese byly zděděné peníze pomocníkem, nikoliv však nezbytnou podmínkou úspěchu.

Jeho talent, předvídavost a ctižádost by mu úspěch v životě přinesly bez pochyby tak jako tak. Jeho největší devizou byla ta věčná, zdravá touha po lepším. Právě ta stála za jeho dvěma nejdůležitějšími příspěvky k pokroku leteckého průmyslu.