Český modrotisk v Japonsku

Japonská kurátorka Rie Ogawa se poprvé s českou kulturou více setkala před pětadvaceti lety, když v galerii ve městě Takahaši připravovala výstavu věnovanou českému sklu. Krátce nato byl její manžel vyslán svou firmou právě do České republiky a Rie Ogawa se sem vydala s ním. Dychtila po tom naučit se nový jazyk a poznat novou zemi. Postupně se seznamovala s českou kulturou, zvyky a také s uměním, které jí bylo okamžitě blízké.

Láska k tradici a k lidové tvorbě

Rii Ogawu přitahovali hlavně čeští umělci využívající ve svém díle podobné motivy jako v jejím rodném Japonsku. Patří mezi ně především grafik Vojtěch Preissig, jehož díla jí připomněla tradiční japonské dřevoryty ukijoe, nebo malířka Zdeňka Braunerová, která do svého díla začleňovala moravské motivy a ornamenty. Také modrotiskové látky jí velmi připomínaly její domovinu. Když ve výloze jednoho pražského obchodu zahlédla modrotiskovou látku, okamžitě jí na mysli vytanula tradiční japonská tmavě modrá kimona rozšířená v Japonsku v 19. století. Kimona byla barvená technikou aizome, což je v zemi vycházejícího slunce jedna z nejrozšířenějších technik barvení látek a je v podstatě velmi podobná českému modrotisku.

Po návratu do Japonska si tedy Rie Ogawa začala pohrávat s myšlenkou na založení firmy věnující se právě dovozu českých modrotiskových látek. Povedlo se jí navázat spolupráci s českými dílnami (v současné době existují jen dvě – v Olešnici a ve Strážnici na Moravě) a založila firmu Violka.

Jak vzniká modrotisk

Výroba modrotiskové látky je poměrně náročný proces. Vše začíná potištěným bílé látky rezervážní hmotou. To se provádí pomocí různých dřevěných forem. Látka se poté namáčí v indigové lázni. Právě díky modrému barvivu indigu získá látka svou typicky tmavě modrou barvu. Tradiční modrotisk projde touto barvící lázní až pětkrát, proto obsahuje značné přebytky barviva, díky čemuž látka při prvním praní pouští barvu. Posledním krokem je odstranění rezervážní hmoty. To se provádí vypráním látky v slabém roztoku kyseliny sírové, která hmotu odstraní a odhalí bílý vzor. Hmota také bílé plochy chemicky ošetří, takže se při praní látky nezabarví. Právě zmiňovaná strážnická dílna je držitelem titulu Nositel tradice lidových řemesel a technologie výroby modrotisku byla v roce 2014 zapsána do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.

Ženy to v Japonsku mají těžší

Podle slov Rie Ogawy je pro ženy v Japonsku v porovnání třeba právě s Českou republikou mnohem těžší se prosadit. Je to dáno především tím, že zdejší sociální tradice velí, aby žena zůstala v domácnosti a byla především dobrou hospodyňkou a matkou. Dokonce, i když se ženě podaří dosáhnout vysokoškolského vzdělání, je pro ni velmi těžké sehnat adekvátní, nebo dokonce vůbec nějaké pracovní uplatnění. Rie Ogawa měla naštěstí podporu svého manžela a také se jí povedlo získat finance na rozjezd svého podnikání od japonské vlády, která v rámci podpory ekonomiky poskytuje malým firmám kapitál do začátků.

Violka dováží české látky do Japonska a snaží se z nich navrhovat oblečení a výrobky vycházející z japonských tradic. Kimono je pořád velmi oblíbené, Japonky navíc nemají ve zvyku zdůrazňovat pas nebo nosit hluboké výstřihy, takže nejoblíbenějším kouskem oblečení jsou volnější a nepříliš zdobené šaty inspirované právě tímto tradičním oděvem. Violka ale nabízí také peněženky, polštáře nebo nákupní tašky. Rie Ogawa si ke spolupráci vybrala švadleny bydlící blízko ní, takže se s nimi může často vídat a diskutovat jednotlivé návrhy.

Alfons Mucha a Matsuya Ginza

Modrotiskové látky také prodávala na výstavě věnované Alfonsu Muchovi, která proběhla v Japonsku v roce 2013. Ivančice, kde se tento významný český umělec narodil, se totiž nachází velmi blízko dílny ve Strážnici, kde právě tyto látky vznikají. O Japoncích se ví, že mají českou kulturu v oblibě, a tak je zaujalo jak dílo Alfonse Muchy, tak i modrotiskové látky. V roce 2015 se Rii Ogawě také podařilo prezentovat své výrobky v renomovaném japonském obchodním domě Matsuya Ginza. Získat možnost představit své zboží v tomto obchodním domě vůbec není jednoduché, protože zákazníci japonských obchodních domů očekávají to nejkvalitnější a nejlepší zboží, ale české látky všemi testy zdárně prošly.

Český modrotisk a výrobky, které z něho firma Violka vytváří, si zkrátka v Japonsku získaly velkou oblibu a jsou také příkladem toho, že i výrobek spojovaný s lidovými kroji rozšířenými v určité malé oblasti dokáže oslovit zákazníky i daleko za hranicemi své domoviny.

Zdroje:

• https://www.violka.jp