Že umělá inteligence změní svět způsobem, o jakém se nám ještě před nedávnem ani nesnilo, je dnes již běžně přijímaným faktem. Hraje zásadní roli v dopravě, obchodování na burze, reklamě a nespočtu dalších aspektů lidské činnosti. Mnohé však může překvapit, že začíná rychle pronikat i do umění.
Hudba a emoce k sobě mají blízko. Ví to každý, kdo se kdy zaposlouchal do mocných úderů Beethovenovy páté symfonie či se obdivoval kráse skladeb Boba Dylana. Jsou však city nutné pro vznik velkého umění? Většina jeho tvůrců i obdivovatelů by vám patrně řekla, že ano. Technologický pokrok však zpochybňuje i tuto zažitou pravdu. Již před nějakou dobou vznikli roboti schopní psát básně jen obtížně odlišitelné od lidských, nyní přichází Yona, první skutečně autonomní umělá inteligence tvořící vlastní hudbu.
Yona je duchovním dítětem Ashe Kooshy, londýnského herce, hudebníka, filozofa a programátora narozeného v Íránu. Jeho vizí je svět, ve kterém se lidé a stroje spojí do takové míry, že je nebude možné od sebe navzájem odlišit. „Jsem radikálním technologistou,“ říká sám o sobě, „vždy jsem zapojoval stroje do všeho, co dělám.“
Umělá inteligence jako skladatel
Koosha o svém dítku prohlašuje, že je prvním z ‚auxiliary humans‘, což by bylo možno volně přeložit jako ‚pomocných lidí‘. Yona je schopná vytvářet své vlastní skladby na základě obrovského množství informací o hudbě, které jí Koosha poskytl. Výsledkem je muzika, jež je jasně ovlivněna jeho osobním stylem, avšak zároveň je unikátní a Yoně vlastní – Koosha samotný nehraje v procesu tvorby Yoniny hudby žádnou roli, jen zmixuje a publikuje konečný výsledek, který mu umělá inteligence poskytne.
„Domnívám se, že se Yona stane nejlepší strojovou inteligencí pro tvorbu muziky. Během minulého roku jsem vykonal kolem stovky pokusů, nedávno začala Yonina tvorba skutečně připomínat hudbu a v jejím hlase se objevuje něco jako emoce,“ říká Koosha.
Oproti svým předchůdcům je Yonina hudba daleko sofistikovanější – melodie v sobě nese jistou komplexnost a text skladeb není náhodnou změtí výrazů, věty dávají smysl jednotlivě i v kontextu celé písně a zdá se, že se za nimi skrývá nepoznaný hlubší smysl.
To otevírá zcela novou úroveň diskuze o povaze umění. Můžeme skutečně hovořit o myšlence díla, pokud jej stvořila umělá inteligence, která, alespoň pokud jsme schopni soudit, nemá vlastní vědomý prožitek a nad svou tvorbou neuvažuje? Je umění prodchnuto city, pokud jeho tvůrce nikdy nic nepocítil a ze své podstaty ani pocítit nemůže? Jsou lidé nutní pro vznik umění? Podobné otázky je velmi obtížné zodpovědět, a možná právě v tom leží největší cena Yony a jí podobných umělých inteligencí – zpochybňují naše zažité představy o tom, co je a není umění, a tak pokračují v dlouhé cestě osvobození umění od formy, ve stopách titánů časů minulých, jako byl Claude Monet, František Kupka, Vasilij Kandiský, Marcel Duchamp, Andy Warhol a mnoho dalších.
Zdroje:
dazeddigital.com
thefader.com
udou.ph
Tagy: hudba robot technologie umělá inteligence umění
