Jak se říká, nemoci nechodí po horách, ale po lidech. Bohužel. A jednou z těch závažnějších je například doposud nevyléčitelná Parkinsonova choroba. Naštěstí jsou ale mezi námi tací, kteří vynakládají velké úsilí k tomu ji porazit. Jedním z nich je například i Gabriel Gonzalez, student doktorského studijního programu Experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Společně jsme si povídali o tom, jakému výzkumu se věnuje a kam ideálně by se mohla léčba nemoci posunout.
Říkal jste mi, že u Parkinsonovy choroby je jedním z hlavních problémů diagnostika. Až ve chvíli, kdy člověk přijde o neuvěřitelných 70 % určitého druhu neuronů, které produkují dopamin, začnou se projevovat příznaky. Čím to, že dříve je tato nemoc nezjistitelná?
Problémů, které zapříčiňují pozdní diagnostiku Parkinsonovy choroby, je celá řada. V současné době nám medicína poskytuje pouze nástroje, které pomohou rozpoznat Parkinsonovu chorobu na základě obecnějších parametrů. Mezi tyto nástroje patří CT mozku, neurologická cvičení (projev symptomů), rodinná anamnéza, věk pacienta a další. Doposud však bohužel nemáme pro tuto chorobu žádný specifický test, tudíž je nemoc stále o několik kroků před námi.
Když by šlo vše podle plánů, jak dlouho bude trvat vývoj konkrétního léku? Lze odhadnout časový horizont?
V závislosti na typu onemocnění trvá vývoj ideálního léku cca 15‒20 let. Avšak vývoj léku na neurodegenerativní choroby skýtá celou řadu problémů. Některé látky mohou sice například zlepšit symptomy onemocnění, ale co se týče klinického hodnocení účinnosti léčby ve vztahu k ochraně neuronů před Parkinsonovou chorobou, jsou možnosti velmi limitované.
Proč jste se rozhodl požádat Nadační fond Univerzity Palackého v Olomouci, který vám později dal 133 000 Kč, o pomoc? Co konkrétního vám částka umožnila?
Motivací k podání žádosti o příspěvek Nadačního fondu bylo hned několik. V první řadě jsem si přál obhajovat výstupy výzkumného směru projektu a rozvíjet i realizovat jeho vizi ve větším měřítku. Chtěl jsem se ale také naučit konkrétní projekt napsat a navrhnout rozpočet. Finanční příspěvek, bez něhož by samozřejmě nebylo možné dosáhnout celé řady milníků, byl pro mě ale srovnatelně důležitý jako to, že mi Nadační fond pomohl velkou měrou k osobnímu rozvoji v oblasti tzv. měkkých dovedností. Komunikace s veřejností, prezentace výsledků práce, leadership či vedení mé studentky jednoznačně vedlo k celkovému zvýšení mého sebevědomí, a i za to fondu moc děkuji.
Při našem rozhovoru jste zmínil testování různých látek na zvířatech a zároveň i to, že jste vegan a doma máte několik koček. Pro mě je to jistý paradox, ale chápu, že jako nepolíbená vědou, se na to dívám jinou optikou. Jak tento, do jisté míry možná morální rozpor, vnímáte vy?
Přiznám se, že otázku testování na zvířatech a současně zájem o neurodegenerativní onemocnění jsem řešil už v době, kdy jsem veganem nebyl. V tu dobu mě napadlo, že mohu ulevit svědomí alespoň tím, že změním svůj život, respektive svůj životní styl. Z odborného hlediska vidím jakousi naději v 3D tkáních, tedy ve vyšších modelech, než jsou samotné buňky. Jedná se o tzv. minimozky, které jsou podobně složité jako mozek lidský a mohly by tedy v rámci zkoumání nahradit zvířata. Právě tato oblast je pro mne další velkou výzvou, a proto bych se jí chtěl v budoucnu věnovat. Vyřešil bych tím i svůj morální rozpor.
Vy se ve svém výzkumu nevěnujete diagnostice, ale vývoji léků na Parkinsonovu chorobu, který je složen ze tří komplexních částí. Mohl byste je stručně popsat?
Vývoj léčiv jako proces je poměrně složitý, skládá se z více vědeckých disciplín a vyžaduje spolupráci velkého počtu vědců. V mém výzkumu se zaměřuji na tři disciplíny či obory, kterými jsou počítačový návrh léčiv, medicinální chemie a biologické testování potenciálních antiparkinsonik. 0
V jaké fázi je váš výzkum teď a k čemu by měl ideálně směřovat?
Zatím jsme ve fázi základního testování na buněčných liniích za účelem nalezení látek schopných chránit neuronální buňky před Parkinsonovou chorobou.
Povedlo se nám zavést první buněčný model Parkinsonovy choroby, a díky tomuto modelu bylo možné identifikovat hned několik velmi slibných molekul. Některé jsou aktivitou srovnatelné se standardními léčivy, nicméně existuje i malá skupinka látek s mnohem silnějším anti-parkinsonickým účinkem než zmíněné standardy. V další fázi základního testování bude nutné všechny aktivní látky otestovat i na jiných typech mozkových buněk. V poslední částí základního testování se chci věnovat studiu mechanismu účinku určitých látek.
Existuje nějaká prevence Parkinsonovy nemoci?
Celá řada studií poukazuje na skutečnost, že některé látky Parkinsonovu chorobu ovlivňují. Část z nich je dokonce testována v rámci klinických zkoušek. Za zmínku stojí často využívaný doplněk stravy kulturistů, kreatin, dále kofein spolu s polyfenolickými antioxidanty, ty se hojně vyskytují v zeleném čaji či kávě, a v neposlední řadě se také jedná o vitamín D či omega-3 mastné kyseliny. Poslední zajímavou skupinou látek, které snižuji riziko výskytu Parkinsonovy choroby, jsou nesteroidní protizánětlivé léky (např.: ibuprofen).
Svět je plný předsudků. Jsou někdy zacíleny i na vědce? Setkal jste se s nějakým?
V průběhu studia a diskusí s rodinou, přáteli i s ostatními lidmi jsem narazil na celou řadu názorů týkajících se mé práce a schopností či neschopností vědců vést „normální“ život. Nejčastější předsudek, se kterým jsem se setkal, byl, že vědec nemůže být zároveň praktický člověk. Že nemůže být odborníkem v oboru a současně například i kutilem či vášnivým zahradníkem. V tomto ohledu jsem své rodině i přátelům, věřím, jejich předsudky vyvrátil. Vedle vědy totiž zvládám i své koníčky. Jsou jimi právě zahradničení, vaření, čínský box, běh i kutilství.
Tagy: léčba medicína nemoc parkinsonova choroba
