Barbora Janečková stojí za projektem sociální kliniky. Ta pomáhám lidem, kteří se ocitli v krizové životní situaci. Krátkodobou terapii zde poskytuje celkem skoro sedmdesát profesionálů a ročně pomohou až dvou stovkám lidí.

Barbora vystudovalo psychologii. Pracovala jako klinický psycholog v krizovém centru, pak šla na mateřskou a z ní rovnou do soukromé praxe. Terapeutický výcvik získala v biosyntéze.

Zakladatel směru ji tehdy oslovil s tím, jestli by nechtěla založit institut biosyntézy i v České republice. Barbora chtěla a v roce 2007 ho skutečně otevřela. Biosyntéza je psychoterapeutická metoda, která se snaží pracovat nejen s tím, co si člověk myslí, ale i s tím, co cítí ve svých emocích a ve svém těle.

Inspirace za hranicemi

Když Barbora Institut založila, musela jezdit do Švýcarska, kde sídlí zakladatel a kde se setkávají všichni mezinárodní trenéři.

„Jezdily tam zajímavé dámy z Brazílie, ty mi vyprávěly o sociální klinice, kterou tam založily.“ V Brazílii ale funguje sociální klinika jinak. Namísto terapeutů s praxí, tady terapii poskytují zdarma studenti výcviku. Navíc pracují s lidmi z těch nejchudších vrstev.

Oproti tomu v české sociální klinice pracují zkušení terapeuti a liší se i klienti. Do kliniky většinou nepřicházejí lidé, kteří by dlouhodobě bojovali s chudobou, ale jsou to ti, kteří měli obyčejný život a pak se něco stalo. Mohlo jít o rozvod, nemoc, ztrátu blízké osoby, nebo práce.

Nenechat člověka padnout až na dno

„Když jsem po škole začala pracovat v Riapsu na krizáči, viděla jsem, jak může dobře cílená i krátká terapie udělat dramatickou změnu.

Nenechat člověka padnout na dno, vytáhnout ho nahoru a nechat ho být zase zpátky kompetentní…“ Taková pomoc se vyplatí, ale v Čechách je terapie hrazená pojišťovnou špatně dostupná.

„Česká  republika má skvělou síť, pokud jste úplně na dně, ale to, co není, je patro nad tím – když pomalu padáte na dno, ale ještě jste nespadli a nějak se držíte. Tohle u nás vůbec nefunguje. Z hlediska sociálních služeb jste stále příliš kompetentní,“ vysvětluje Barbora.

Když začal Institut fungovat, pořád o konceptu sociální kliniky přemýšlela.

„Říkali jsme si, jestli to uděláme, jak to uděláme, pak mi v jednu chvíli došlo, že když budeme čekat až podáme grant, nebo nasbíráme peníze, neuděláme to nikdy.“ Takže se nakonec rozhodli pro opačný proces – kliniku založit a potom sledovat vývoj. Barbora měla v té době úraz hlavy a byla přes rok doma. Nemohla dělat skoro nic. Jak sama říká, bylo to hodně náročné období.

„Jediné, co mě drželo nad vodou bylo, že tenhle projekt prostě musím dotáhnout“. Během doby, kdy byla v rekonvalescenci projekt připravovali, spustili půlroční pilotní fázi a rok od té doby, co si řekli, že do toho jdou, kliniku spustili naostro.

Zpočátku měli minimální kapitál s tím, že projekt dotoval i Institut biosyntézy. Postupně získávali různé finanční dary, podařila se jim crowfundingová sbírka – finance skládají z různých zdrojů.

Důležitá je v životě plynulost

Pro kliniku nyní pracuje skoro sedmdesát terapeutů, kteří jsou dobrovolníky. Klienti ale setkání hradí, přesná částka se stanovuje během mapovacích rozhovorů.

„Myslím si, že je hrozně důležité, aby ti lidé měli opravdu chuť se sebou něco dělat. Mám zkušenosti z platby na pojišťovnu a když máte něco úplně zadarmo, není to dobré.“

Terapie je krátkodobá a obsahuje dvanáct sezení v průběhu devíti měsíců. Podle Barbory dává terapeutům jejich dobrovolná práce hluboký smysl. „Myslím si, že to je něco, co naše škola učí – Nejdůležitější v životě je mít plynulost ve všem, aby nebylo nikde nic zaseklé, a tohle je plynulost v dávání a braní“.

---

Zdroje: Foto a video Šárka Mattová

www.facebook.com/socialniklinika

Tagy:  Brazílie inspirace láska lidé péče pomoc projekt sociální klinika Starty terapie zdraví