Boom malých pivovarů, který Česko zažívá od roku 2013, stále pokračuje. Jen za uplynulý rok vzniklo 36 nových. Do této statistiky se ovšem nepočítají tzv. létající pivovary. To znamená pivovary, které mají vlastní recepturu, mnohdy i vlastního sládka, ale produkci uskutečňují externě, v jiných pivovarech. Spolu s nimi přibývá i nadšenců, kteří si tento kvašený alkoholický nápoj vaří sami v domácím prostředí. Nakoupí si ingredience a knížky, podle kterých potom zkoušejí vařit doma v hrncích na plotně. Mezi tyto nadšence, potažmo létající pivovary, patří i dvaceti pětiletý Matěj Klapuš, který s kolegou realizuje svoji recepturu pod značkou Létající Lenochod.

Jak jste se k vaření piva dostali?

S kamarádem máme již od našich teenagerovských let rádi pivo. Dříve jsme chodili do hospod na klasické ležáky, jako Gambrinus, Staropramen, Plzeň apod. S nástupem na vysokou školu, což bylo zhruba před pěti lety, jsme začali objevovat pro nás do té doby neznámé značky, většinou nově vzniklé minipivovary. Tím jsme přešli od klasického pití piva po litrech k ochutnávání stále nových a nových speciálů. Stal se z toho, dalo by se říct, náš koníček.
Na konci minulého roku jsme si řekli, že zkusíme uvařit něco svého. Koupili jsme si náčiní, ingredience a uvařili naše první pivo. Musím říct, že za moc nestálo. Nadšení nás ale neopustilo a várka od várky je stále pitelnější a pitelnější. Létajícího lenochoda tvoříme dva. Já se starám o obchodní stránku a kamarád, stavař, si nyní dělá sládkovské kurzy a má v kompetenci výrobu.

Kolik pivních stylů jste doposud uvařili a v jakém množství?

Zatím jsme udělali celkem 4 pivní styly – klasický 10° ležák, polotmavé pšeničné, IPU (Indian Pale Ale) a naposledy IPL (Indian pale lager). O ten byl takový zájem, že jsme během čtrnácti dní prodali vše, co jsme měli – 10 hl. Předešlé várky jsme vařili po cca 20 litrech.

Kde vaříte?

Zatím jsme vařili u kamaráda doma. Nedávno jsme ale navázali spolupráci s pivovarem Beznoska, který sídlí na Praze 9, na Proseku. Tam se chystáme uvařit náš nový recept na E.S.B. (extra strong bitter).

Jak jste vaše pivo dostali mezi lidi, resp. k odběratelům? Kde vás bylo možné už ochutnat?

Já jsem lahve z naší miniprodukce občas používal jako „úplatky“ nebo jako omluvu za nějaké své vroubky, hehe. Podobně jsem obdaroval v červenci letošního roku i kolegyni z práce, které pivko zachutnalo a objednala si od nás speciální várku na svou svatbu – to byla naše první zakázka. Poté jsme se díky vytvořeným kontaktům dostali zatím do tří podniků – Blackdog Beroun, Hospůdka U Krobiánů a do kavárny Velryba na Praze 1.

Jaké máte plány do budoucna?

Necháváme tomu zatím volný průběh, bereme to stále jako koníček. Samozřejmě do budoucna bychom chtěli tohle hobby přetavit částečně i v byznys. Takový minipivovar s restaurací a penzionem by určitě nebyl k zahození. Uvidíme, nechme se překvapit (smích).

Zdroje:

Interview a fotografie: Albert Bartášek

Tagy:  český projekt koníček pivo pivovar