Když se podíváte do slovníku, zjistíte, že slovo „palaestra“ znamená zápasiště. Prostor v kterém, jste konfrontován sám se sebou a svými schopnostmi. Metafora lidského bytí, odkrývající povahu stejnojmenného komunitního projektu. Srdcem a duší Palaestry je bývalý československý reprezentant v amatérském boxu Jan Balog, který ji založil před šestnácti lety.

Palaestra

Údajně se nacházíme v bývalém sídle svobodných zednářů…
Když jsme dělali rekonstrukci, objevili jsme dobovou dokumentaci, která potvrzovala, že v těchto prostorách sídlila německá zednářská lóže. Byl tady i zednářský historik Karel Sýs, který se o tomto místě zmiňuje ve své knize Praha zednářská. Přiznám se, že o svobodných zednářích moc nevím a myslím, že jsem se doposud ani se žádným nepotkal.

Jak se Vám povedlo získat, tak výjimečné prostory?
Prostory máme v pronájmu od Městské části Prahy 2, s kterou dlouhodobě spolupracujeme. Jsme tady šestým rokem a věřím, že tady zůstaneme i nadále. Vnesli jsme sem ducha Palaestry a všechno, co tady vidíte, jsme upravili dle našich možností a schopností.

Duchem Palaestry jste zejména Vy. Předpokládám, že filozofie tohoto projektu se spojuje s Vaší osobní historií.
K boxu jsem se dostal přes svého bratra. Měl jsem obrovskou touhu uspět. Nic jiného v tom nebylo. Původně pocházím z Košic. V mém domovském klubu Lokomotíva Košice na mě dohlíželo několik skvělých trenérů a pedagogů, jako byli pánové Horňák, Kiš nebo Gajdoš. Jejich motivace, energie a víra byli úžasné. To, jak se mnou pracovali, mě nesmírně povzbudilo a posílilo. Pocházím z romské rodiny, která neměla žádné priority ve vzdělávání ani ve sportu.

Chuť, síla a nálada, které mám, pramení z mé minulosti. V tehdejší době jsem hodně získal a teď to můžu předávat dál.

To je filozofie fungování Palaestry?
Myslím, že když člověk něco získá, měl by být za to vděčný a vrátit to nějakým způsobem zpět. Mou osobní touhou bylo společnosti vrátit to, co jsem od ní dostal. Všechno se spustilo v době, když jsem z podnikání přešel k standardnímu zaměstnání. Jednoho dne jsem procházel parkem a děti z naší komunity mě oslovily, zda bych pro ně nemohl něco vymyslet. Začal jsem se tou myšlenkou vážně zabývat a za pomocí sousedů jsme vytvořili komunitní projekt.

Ve spolupráci s Městskou částí Prahy 2 jsme v místní škole získali první prostor, kde jsme se scházeli jednou týdně. Časem jsem se přes kamarády a dobré lidi dostal do Sokola Královské Vinohrady. Pod jeho střechou jsme fungovali čtyři roky. Byla to dostatečně dlouhá doba na to, abychom získali potřebné zázemí pro samostatnou existenci.

Dnes Palaestra funguje jako komunitní, sportovně-vzdělávací projekt, který má svá specifika s jasně nastavenou metodikou a pravidly.

Agresivita je přirozený pud

Ráda bych se vrátila k boxu. Spousta lidí ho vnímá jako agresivní sport. Jakým způsobem ho využíváte při práci s dětmi?
Všechny hodnoty, kterým věříme, získáváme od lidí, kteří nás učí. Tam musíte hledat pedagoga nebo trenéra, kteří vás neustále podporují, motivují a říkají:

Vzdělávání je priorita, musíš se dobře učit. Zdraví a životospráva jsou prioritou. Přílišná agresivita je nesmyslná…

  Dimenze vzdělání, životosprávy, životních priorit a hodnot, o kterých mluvím, by měly být obsaženy v každém učení.  Další důležitou oblastí je obecná neboli vývojová psychologie. Vašim učitelem by měl být skutečně erudovaný člověk. Měl jsem štěstí, že jsem potkal ty tři pány z Lokomotívy Košice, o kterých jsem mluvil. Uměli dobře mentorovat a posunuli mě na tu nejvyšší, vrcholovou úroveň.

Nemůžete boxovat, když jste hloupý. Spousta lidí si to nemyslí, ale faktem je, že dobrý boxer musí být vzdělaný a disciplinovaný.

Pokud pochopíte, co je disciplína, můžete být vrcholovým sportovcem. V boxu byla spousta obrovských talentů, ale chyběla jim disciplína. Jejich hvězda na okamžik zazářila a pak rychle spadla, protože bez disciplíny se dál nedostanete.

Agresivita je přirozený pud, který je v každém z nás. Ovšem, musíte s ní umět pracovat. Lhal bych, kdybych tvrdil, že pasivní člověk by se měl věnovat boxu. Ale i to se dá naučit. V boxu existují obecně platné, zaužívané metodiky, které musíte používat. Jsou sestaveny z přísných pravidel, týkajících se oblasti zdraví a samotného procesu boxování. V tomto ohledu je velmi důležitá atletika s koordinací pohybů. Pokud je boxer nezvládne, neměl by vstupovat do ringu.

Říkal jste, že pocházíte z Košic. Proč jste se rozhodnul zůstat v Praze?
Po rozvodu rodičů jsem zůstal s otcem, který pracoval v Praze. Ta mi poskytla potřebné zázemí, protože v ní žili mý další příbuzní včetně sester. Neméně důležité bylo i to, že pro vrcholového sportovce, kterým jsem byl, Praha poskytovala lepší podmínky pro další rozvoj.

Palaestra zachránila spoustu dětí, které by s největší pravděpodobností skončily na ulici v kriminálním prostředí. Víte, kolik jich prošlo vašimi dveřmi?   
Jde o stovky dětí a tisíce odtrénovaných hodin. Faktem zůstává, že ty, které u nás zůstaly minimálně šest měsíců, s největší pravděpodobností neskončily v kriminogenním prostředí, protože získaly potřebné návyky a informace. Pochopitelně, že jsme nezachránili všechny. Dnešní doba je velmi tvrdá.

Téměř každé dítě má zkušenost s nějakou drogou. Většinou jde o marihuanu, kterou kouří kdekdo. Stačí se projít Náplavkou a cítíte ji všude. Tohle jsou věci, na které neumíme reagovat. Proto spolupracujeme s různými subjekty a organizacemi, kteří se na drogovou problematiku specializují. Pokud se u nás objeví drogově problémové dítě, přepošleme ho odborníkům.

Nejen box

Nedávno jsem o Palaestře viděla dokument na České televizi. Vystupoval v něm také spisovatel Tašo Andjelkovski, který v roce 2008 získal cenu Magnesia Litera. Je velmi sympatické, že aktivity, za kterými stojíte, mají podporu i z řad uznávaných umělců.  
Tašo je inspirativní a vysoce vzdělaný člověk. Působí u nás jako dobrovolník. Učí děti lásce k literatuře a čtení. Kromě Taša u nás působí řada dalších dobrovolníků z různých oblastí. Můžete tady najít i akademické malíře, od kterých máme několik obrazů, které zde visí. Všichni se navzájem obohacujeme. Naše aktivity nezahrnují jenom sport, vzdělávání a sociální práci. Máme tady galerii, která představuje další možnost osobnostního rozvoje. Naplňuje mě, když jsou lidi ochotni zamýšlet se nad svým růstem, a to nejenom z hlediska sportu.

Jaké jsou Vaše další plány?  
V současné době žádné novinky neplánuji. Myslím, že za ta léta jsme vyzkoušeli všechno, co jsme vyzkoušet měli. Dopracovali jsme se na úroveň, která nám vyhovuje. Proto nemáme potřebu dalšího růstu. Palaestra stojí na třech základních pilířích – sportovním procesu, vzdělávání a sociálně-komunitní práci, která pokrývá její provoz a existenci. Tento projekt má komunitní charakter a jeho další rozvoj může probíhat pouze v rámci komunity. A ta je otevřená. Do Palaestry může vstoupit kdokoliv, kdykoliv a odkudkoliv.

Co byste odkázal mladým lidem, kteří chtějí být úspěšní?
Je důležité, aby pochopili, co je disciplína a občanský princip. Od disciplíny se dopracujete k občanskému principu. Tím pochopíte sami sebe a svou existenci v celku, v kterém fungují určitá pravidla.

Fotografie. Natálie A. Rollko

Tagy:  box domov neziskový projekt projekt rómové sociální pomoc sport