Když jsem se hraběte Kinskeho ptala na to, co si myslí o punkovém marketingu, odpověděl, že nechce vsázet na věci, které se náhodně povedou. A protože se nepovažuje za klikaře, ke všemu se dopracovává postupně. I když pochází z významného šlechtického rodu, v kterém figuruje mnoho pozoruhodných osobností, nechce se s nikým srovnávat. Tvrdí však, že z rodiny pobral smysl pro dlouhodobost a otevřenost, které mu pomáhají v komunikaci i jeho úspěšné činnosti, která má spoustu rozměrů a chutí.
Po čem jste toužil jako malé dítě, čím jste chtěl být?
Stereotypy, jako být vojákem nebo hasičem platily také pro mě. Přitom jsem toužil dirigovat orchestr, a ještě mám dva nesplněné sny. Chtěl bych založit školu a nemocnici.
Pojďme vzít vaše touhy jednu po druhé. Můžeme začít s dirigováním orchestru?
To, že chci dirigovat orchestr, není jenom tím, že miluji hudbu, bez které nemůžu žít. Jde o krásnou kombinaci několika věcí. Když dirigent řídí orchestr, pracuje s časem. Musí být tady a teď. Být schopen si všechno pamatovat, aby dokázal komunikovat s orchestrem a byl připraven na to, co přijde. Dalším aspektem je vedení nebo nevedení, protože členové orchestru častokrát znají danou partituru mnohem lépe než samotný dirigent. Jde o takovou školu hrdosti a lidskosti.
A co ta škola s nemocnicí?
Pořád sním a upřímně nevím, zda se to povede, že by existovala vysoká škola, kde by mohli lidé dva roky studovat padesát nejdůležitějších knih ze západních civilizací. Dva roky stačí na to, abychom těch padesát knih pochopili, zlomili, dokázali o nich mluvit a získané informace správně využít. Přes konfrontaci všech těch myšlenek se stává člověk člověkem.
Připomíná mi to, slova Gilberta Keitha Chestertona, který řekl: „Ve starých knihách najdete všechny nové nápady.“
Nápad s nemocnicí se odvíjí od mého zájmu o paliativní péči. Pro pacienta i rodinné příslušníky je více humánní, pro veřejnost ekonomicky výhodnější. Měli bychom tento koncept podpořit. …ale na to nemám. Tak jsem přišel s dalším nápadem. Dal jsem mu název Chytrá ruka. Jeho hlavním cílem je podpořit silné stránky národa, jeho geniální praktické a technické zaměření.
Chytrá ruka by sdružovala důchodce – řemeslníky, pracujících v profesích, které teď bohužel mizí. Věnovali by se dětem do sedmnácti let a učili by je svému řemeslu. Třeba odpoledne nebo o víkendech. Některé děti by mohly dál pokračovat v tom co se naučili a zůstat v řemeslu a ty, které by si vybraly jiné zaměstnání, využijí to, co se od seniorů naučily. Myslím, že je mnohem lepší být právníkem, který to umí také se šroubovákem. Co myslíte?
To určitě. Prosím, pokračujte, ať neztratíme nit.
Chytrá ruka má i další pozitivní stránky. Senioři dostanou nový smysl života. Budou šťastnější, zdravější a pro společnost prospěšní. Za své služby by dostávali body do penze. Byl bych rád, kdyby s touto formou odměňování souhlasil Ministr financí. Zároveň chci poukázat na další rozměr – spojování dvou generací, což hodně potřebujeme.
Zatím jsme upekli dva koláče. Ten dirigentský má chuť businessu a obsahuje příměsi, jako jsou vedení lidských zdrojů, komunikace, plánování či obchodní strategie. Kdy jste cítil, že tíhnete k oblasti financí? Kdy jste si uvědomil, že namísto orchestru můžete dirigovat peníze?
Šlo o náhodu. Bylo to v období, kdy se celý finanční sektor probudil a stal se moderním. Vezl jsem se na docela zajímavé vlně. Měl jsem možnost působit v investičním bankovnictví, což bylo vrcholem. Cítil jsem, že můžu udělat spoustu zajímavých věcí se spoustou zajímavých lidí. Udělat něco, co bude mít vliv na celý svět. Uvědomil jsem si, že peníze jsou zdrojem, který je u všeho.
Přes peníze se dostanete k tomu důležitému, čemu by měly sloužit. A to je celý život. Třeba když jsem pomohl několika českým vládám restrukturalizovat bankovnictví a pak ho zprivatizovat. V době bankovní krize bylo všechno špatně. Celá ekonomika se zpomalila a když se to vyčistilo, tak najednou všechno vybuchlo a všechno bylo možné. Teď je situace stabilní. Ale finance jsou pro mě jenom zdrojem. Za hlavní úkol považuji oblast podnikání. Zkusit něco tvořit nebo podpořit něco smysluplné. I proto koučuji nebo investuji do startupů.
Co by měl člověk vědět, aby rozuměl penězům?
Záleží, zda myslíte penězům pro soukromé účely nebo pro firmu…
Myslím to obecně. Dokázal jste pomoct celosvětovým ekonomikám. Je to obrovská zodpovědnost. Musíte se dokonale adaptovat na danou kulturu a systém, znát celé nejenom ekonomické pozadí, abyste udělal správné rozhodnutí. Každá vláda či stát jsou jiné, a jak je vidět, vy to zvládáte famózně. Existuje nějaký klíč, aby to člověk pochopil?
Jsou důležité minimálně dvě věci. Tou první je paměť. Problémem bankovnictví je to, že se točí hrozně rychle. Za patnáct budou lidi dělat něco jiného než teď. Zapomíná se na to, že byla i nějaká krize. Paměť se dá nahradit jediným způsobem-zkušenostmi a školením. Je jedno, zda se bavíme o univerzitě nebo o firmě, všude by se měly učit dějiny financí.
Existuje famózní kniha s názvem This Time is Different, která vyšla také v českém překladu a doporučuji si ji přečíst. Pojednává o finančních krizích napříč stoletími. Dalším klíčem je mít tu správnou škálu. Velmi často se ocitáme před nějakým problémem, ale neuvědomujeme si jeho souvislosti. Všechno je propojeno. Víte, proč vznikla finanční krize v roce 1997? Protože se příliš mnoho peněz soustředilo v Číně, a pak se velmi levně vrátily do Ameriky, která financovala cokoliv. Když neznáte Čínu, nemůžete analyzovat americkou krizi. Souvislosti musíte hledat skutečně u všeho a všude.
Mluvil jste o paměti, zkušenosti a školení. Jsou to vaše „mantry“, z kterých vycházíte při své činnosti?
Když se dívám na nějakou otázku nebo problém, je to velmi jednoduché. Hlavní je vědět „Proč?“. Když nemáte jasně definováno „Proč?“, tak všechno, co máte, jsou jenom bláboly. Spousta firem, které mě osloví tvrdí, že mají skvělou strategii, ale nedaří se jim její implementace. Pro mě to je signál, že ta strategie není dobrá. V tom případě je potřebné udělat správnou diagnostiku. Zjistit, kde jsou slabé a silné stránky a proč se ta společnost chová tak, jak se chová. Když se pak uvnitř těchto společností ptáte „Proč?“, setkáte se s dvěma typy reakcí – buď se díváte do smutných a nic neříkajících tváří, hledících dolů, nebo jste svědkem týmového výbuchu tvořivého zápalu.
Jaké jsou základní vlastnosti pro úspěšný startup?
Když máte nějaký nápad potřebujete ho rychle vyzkoušet a přitom vědět, kdy ho musíte adaptovat a vytáhnout hlavní myšlenku. Dobře zvládnout tento aspekt je dost náročné. Tím se to však nekončí. Důležité je znát sám sebe. Zakladatelé startupů přinášejí své zkušenosti a schopnosti. Jejich nápady se stávají jejich dětmi a jsou zároveň hranicí jejich charakterů a schopností, o kterých jsem mluvil. Proto je důležité znát sám sebe a sázet na svoji sílu.
Vědět o slabých stránkách, ale nesnažit se je odstranit. Jsme takoví, jací jsme. Nikdy nebudeme dokonalí. To, co nám chybí, je dobré vyvážit lidmi kolem nás, kteří nás doplňují. Na to mám velmi dobrý typ: každý z nás se narodil s určitými talenty a jsou věci, které neumíme. Když s někým jednáte u stolu a stane se, že vám diskuse začne lézt na nervy, není to obvykle proto, že vaše protistrana je pitomá, ale proto, že disponuje protitalentam, který potřebujete.
Když jste v startupu a někdo vám jde na nervy, zkuste ho vnímat jako svůj protitalent, který doplní přesně to, v čem máte mezery.
Jaké startupy jsou pro Vás atraktivní?
Je hodně zajímavých témat. Tím, že jsme malá země, musíme myslet globálně. Proto je dobré mít nápady, které mají dopad na celý svět. Další věcí je umět správně kombinovat. Mnoho startupů se koncentruje jenom na jeden nápad a nepřemýšlí v dalších souvislostech. Když se podíváte do minulosti, zjistíte, že ty nejdůležitější a nejlepší nápady vznikly správnou kombinací věcí, myšlenek a technologií, které už tady byly. Často to není o tom, že by někdo přišel s něčím zcela novým. Umět dobře kombinovat považuji za kumšt a tato schopnost mi u většiny startupů chybí.
Kdybyste byl mladý kluk, do jakého startupu byste se pustil?
Jsem mladý kluk… Mám takové heslo, které bych rád někdy pověsil u nás, na zámku ve Žďáru. Udělal bych tabuli, na které by bylo napsáno: POZOR!!! Ať každý dospělý, s sebou nosí své vnitřní dítě.
Ale teď k věci. Je tolik myšlenek, které mě napadají, že stěží teď vyberu něco konkrétního. Myslím však, že takových hezkým startupem by mohl být již zmiňovaný projekt Chytrá ruka. A pokud se bavíme o globálním rozměru, možná bych šel do projektu, který by změnil celý svět třeba přes fúzi jaderné energie. Když se to povede, fungovali bychom zcela jinak a odstranila by se spousta problémů.
Vzpomínal jste lokální a globální rozměr. Jak v tomhle smyslu vnímáte rozdíl mezi Českou republikou a zbytkem světa?
Máme výhodu, že jsme malá země. Když mluvím s mladými lidmi ve Francii, uvažují jenom v hranicích Francie, což považuji za velkou chybu. Češi naopak, myslí na celý svět.
Vrátím se k našim koláčům, které jsme upekli. Ten první, dirigentský jsme již ochutnali a teď je ten správný čas otestovat i ten druhý, který má sociální rozměr. Proč jste si vybral projekty, které se týkají právě nemocnice a školy?
Škola je začátek života. Nemocnice, o které jsem mluvil, není nemocnicí klasického charakteru. Jde spíše o paliativní péči. Symbolicky jde o začátek nového života.
Vždycky jsem věřil a věřím, že hranice člověka jsou neomezené. Máme v sobě obrovské množství nevyužitého potenciálu. Je ohromující, když máte možnost pracovat s mladými lidmi, kterým pomůžete najít sami sebe a dáte jim křídla. To je opravdová a čistá radost.
Čemu se teď nejvíc věnujete? Jak často se setkáváte s mladými lidmi?
Teď jsem musel některé ze svých aktivit omezit, protože mám hodně práce se stratupem ve Žďáru. Myslím, že když má někdo nějaké ty pátky za sebou, nejdůležitější je koučink, který se vždy spojuje s nějakou vizí.
Bavíme se hodně o lidech a jejich potenciálu. O jaký typ osobností se zajímáte?
Přitahují mě lidi, kteří jsou ochotní sázet na svůj přirozený talent. Když rekrutuji, tak hledám určité technické potřeby, ale prioritně člověka se správným charakterem. Pak se zajímám i o to, jak pečuje o svůj talent a jak si uvědomuje své schopnosti.
Jaký by měl být závěr tohoto rozhovoru?
Někdy je důležité zastavit a nekecat.
Foto: archiv Constantina Kinskeho
Tagy: ekonomika peníze podnikání rozhovor školení startup
